Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dr. Joel L. Whitton PhD a Joe Fisher - Život mezi životy

29. 3. 2015
zivot_mezi_zivoty_001.jpgPřátelé, dnešní knižní ukázka se jmenuje: Život mezi životy a jejím autorem je Dr. Joel L. Whitton PhD a Joe Fisher. Kniha byla vydána vydavatelem: Bollingenská věž

Počet stran: 191
Rok vydání: 1992
Překlad: 005985
ISBN: 80-900200-8-9

Věnováno těm, kdo podnikli výpravy za hranice prostoru a času.
Jejich svědectví jsou neocenitelná.

 1. Náznaky nesmrtelnosti


V žádném případě neexistuje ztráta osobního vědomí, nad níž bychom se měli rmoutit.
A také nikdy existovat nebude.
Erwin Schroedinger, Co je život?

Velké tajemství života je záhada se dvěma otazníky: Odkud přicházíme? A co se s námi eventuelně stane po smrti? Touto základní hádankou se od nejstarších dob zabývaly všechny náboženské a filozofické školy a každá lidská bytost se špetkou zvědavosti. I když přímých důkazů je po skrovnu, starověké a novověké lidstvo se v podstatě shoduje v tom, že má silný sklon věřit v nesmrtelnost. Vždycky ovšem existovali ateisté, kteří tvrdí, že narození je pouhý biologický jev a že vědomí umírá s posledním vydechnutím. Takovéto materialistické smýšlení je však v menšině; dokonce i v dnešním světě mechanických divů a technologických lákadel. Podle statistiky z roku 1982 věří v posmrtný život šedesát sedm procent Američanů.


Zůstává však otázka: Existuje-li život po smrti, jaký tedy vlastně je? I když většina lidí uznává, že vědomí naši tělesnou schránku přežívá, povaha posmrtné činnosti se vymyká pochopení a někdy i představě. Úvahy o nesmrtelnosti bývají spíše neurčité a abstraktní a nevyvolávají představu života a vitality. "Představa o životě po smrti je vskutku naprosto prázdná," napsal H. H. Price, bývalý předseda Anglické společnosti pro psychický výzkum, "pokud si nedokážeme utvořit alespoň přibližný pojem, jak to na druhé straně vypadá". Mytologie, folklór, světová náboženství a spiritizmus se mnohokrát a různě vyjádřily na toto téma. Ale teprve v posledních patnácti letech, kdy začal intenzivní výzkum oblasti smrtelných stavů, došlo k určitému názorovému sjednocení mezi poznatky současné lékařské vědy a dohady z dřívějších dob.

Zkoumání zkušeností lidí resuscitovaných z klinické smrti poskytlo pozoruhodné údaje. Jejich zprávy představují spontánní pohledy "svědků na smrtelné posteli" do jiné roviny existence, která se naprosto liší od naší. Jejich výpovědi se shodují v tom, že ve chvíli klinické smrti se vědomí oddělí od těla a prochází tunelem do nepopsatelně jasného světla a pocitů nesmírné radosti a klidu. Ačkoliv se nechtějí vrátit do pozemské existence, tito svědkové jsou nuceni znovu spojit své svobodně se pohybující netělesné já s úzkým prostorem opuštěného těla. Po oživení si rychle uvědomují tuto proměnu. Obšírně mluví o tom, jak už nemají strach před smrtí /kterou popisují jako návrat domů a jako útěk z vězení/ a většinou si stěžují na nedostatečnost slov, která nedokáží vylíčit jejich šťastný pobyt v novém stavu vědomí.

I když je takové vyprávění zcela určitě zajímavé a podnětné, poznatky, které sděluje, jsou omezené; asi tak, jak nedostatečná by byla zpráva zahraničního zpravodaje, který by popisoval události v určité zemi a přitom by stál jen na jejích hranicích. Dr. Kenneth Ring, autor knihy Život ve smrti, si uvědomoval neúplnost takových výzkumů, když napsal: "Co se děje za počáteční fází smrti, zůstává otevřenou otázkou."

A právě touto otázkou se zabývá Život mezi životy. Kniha je založena na svědectví pacientů Dr. Whittona, kteří se v hypnóze dostali hluboko do zázemí smrti, a osvětluje převážně neznámou oblast lidské zkušenosti. Neznámou pro člověka na zemi. Sdělení z hlubokého transu svědčí o tom, že život po smrti je totožný s životem před narozením a že většina z nás byla v onom světě mnohokrát jako bytosti bez těla. V podvědomí známe tuto existenci stejně dobře jako život na pozemské rovině - onen svět je stav, který jsme opustili před narozením a zároveň stav, kam se vracíme po smrti. Kolo života se otáčí a vývoj člověka jako jednotlivce se uskutečňuje tím, že se opakovaně rodí a umírá. Z toho je též odvozen název této knihy - smrt je jen práh vědomí, který odděluje jednu inkarnaci od druhé. Život mezi životy vskutku existuje.

Whittonovi pacienti, jejichž náboženské přesvědčení je tak rozličné jako jejich náboženské předsudky pro nebo proti reinkarnaci, důsledně dosvědčují, že převtělování je základem vývojového procesu, kterému všichni podléháme. Po smrti opouští duše tělo a vstupuje do stavu, kde není čas ani prostor. Tam se poslední život na světě hodnotí a připravuje se další vtělení podle karmických požadavků. Například jeden hypnotizovaný pacient, který v předchozím životě svým jednáním přispěl k sebevraždě své sestry, se rozhodl, že se znovu vtělí jako její bratr, aby tento dluh splatil.

Dr. Whitton projevoval jasnovidné hypnotické schopnosti od svých čtrnácti let. Po určitou dobu cvičil tyto vlohy na dobrovolných subjektech při různých příležitostech, aniž se však pokoušel někoho uvádět do předchozího života. Ve dvaceti letech ho však vzrůstající zaujetí myšlenkou reinkarnace přivedlo k tomu, že se začal zabývat hypnotickou technikou a zdokonaloval ji. Když získal na univerzitě v Torontu lékařskou kvalifikaci a stal se hlavním psychiatrem torontského školského systému, zjistil, že spolupráce s těmi, kdo jsou schopni hlubokého transu - asi čtyři až deset procent obyvatelstva - se daří, i když se jim přikáže dostat se za prenatální stav do předchozí existence. "Jděte až do doby svého vtělení před tímto životem", vyzýval je. "Řekněte, kdo jste a kde jste." A osoba v hypnotickém spánku na lehátku vyprávěla nebo dokonce předváděla epizody z jiné doby a z jiných míst.

Když se důkladněji obeznámil s funkcemi podvědomí, žádal své pacienty, aby v transu předváděli traumatické vzpomínky z minulého života na vědomou rovinu. Výsledkem bývalo rychlé a senzační uzdravení, které sám nedovede plně vysvětlit. Určité vážné mentální a fyzické poruchy prostě zmizely; zřejmě proto, že nové uvědomění hrůzných a rušivých elementů mělo kouzelný uklidňující a osvobozující účinek. Jiní pacienti se kontaktem se zážitky ze stále většího počtu minulých životů a inkarnačních mezidobí postupně zbavovali svých chorob a psychických potíží. Občas se stávalo, že se na Dr. Whittona obraceli lidé, kteří se bezvýsledně plahočili z jedné kliniky do druhé. Vyprávěli, jak snaha nesčetných lékařů nevedla vůbec nikam, ať už šlo o deprimující fobie nebo smrtelné choroby. Poněvadž regrese do minulých životů pomáhala tam, kde běžné léčení selhalo, vysloužil si Dr. Whitton název "lékař pro beznadějné případy."

Neexistuje objektivní důkaz, že osoby, které se zotavily z vážných chorob hypnotickou regresí do minulých životů, skutečně znovu prožili dřívější vtělení. Pacienti sami jsou přesvědčeni o skutečnosti svých prožitků a Dr. Whitton po dvaceti letech studia terapie tohoto druhu soudí, že podvědomí vydává poznatky nashromážděné v minulých inkarnacích. Naštěstí mluví pozoruhodné terapeutické výsledky samy za sebe. Medicína má totiž, jak konstatuje John Langdon-Davies v knize Člověk známý neznámý, nad všemi ostatními vědními obory jednu velkou výhodu: jediným měřítkem pravdy je tu úspěch léčení.

Hypnotický subjekt, který je převeden do jiného života, dostává jinou osobnost a jiné tělo, ale přitom si uvědomuje, že základní identita s tímto druhým já je stejná. Změna pohlaví a rasy je běžná. Osobnost minulého života lze nasměrovat na libovolný okamžik mezi jejím narozením a smrtí, takže často nenuceně vypráví o zážitcích svého života hlasem, který odpovídá jejímu věku, rodu, kultuře, jazyku, povaze a postavení v příslušné historické době. Když jsou emocionálně významné momenty tohoto života vyčerpány, Dr. Whitton zpravidla posune svůj subjekt ještě dále do dřívější existence. Osoba v transu pak evokuje jinou odnož či výhonek své základní identity - jinou jedinečnou osobnost, která se potýká se situací zcela odlišnou. Po návratu do normálního vědomí pacienti zapisují své zkušenosti z transu do deníku, aby tak zachytili a udrželi podstatu svých emocionálních stavů z předchozích inkarnací.

Ve snaze objevit původ problému, Dr. Whitton často analyzuje osobnost pacientova minulého života. Přitom používá běžný psychiatrický postup v rámci reinkarnačního kontextu. V minulosti bylo psychoanalytickou metodou důkladně prozkoumáno mnoho historických i fiktivních osob. Sigmund Freud sám analyzoval Mojžíše a Leonarda da Vinci; Freudův životopisec Ernest Jones analyzoval Hamleta; Carl Jung analyzoval Picassa a dokonce Adolf Hitler byl analyzován in absentia skupinou psychiatrů ve Spojených státech. Dr. Whitton přijal základní freudovské principy ve své psychiatrické praxi a má před nevědomím velkou úctu. Jako Freud věří, že žádný duševní projev není náhodný, že každá myšlenka a každý čin mají předchozí příčiny. Na rozdíl od Freuda však soudí, že tyto příčiny mohou existovat dávno před narozením: v předchozím inkarnačním nebo v období v předcházejících inkarnacích, nebo v mezidobí mezi jednotlivými životy.

Ještě minulé století počítalo tekutinu z jater a žlučníku a polohu dělohy mezi faktory určující temperament. Ale už první psychologické výzkumy Charcotovy, Janetovy, Freudovy a j. přemístili studium duševních projevů z oblasti břišní dutiny a cév do sféry podvědomí. Potlačené touhy a strasti psychosexuálního vývoje byly rozpoznány jako determinanty lidských cílů, přání a fantazií.

Psychologický výzkum pokračoval a dospěl k novým důležitým objevům. Současnou psychologii však z velké části omezuje premisa, že každý neurotický projev dospělého jedince je motivován zkušenostmi z dětství nebo z puberty. Už Carl Jung tušil, v jaké slepé uličce se octla jeho vlastní profese.

Ve Vzpomínkách, snech a úvahách napsal:
"Racionalismus a doktrinářství jsou choroby našeho věku; předstírají, že znají odpověď na všechno. Ale hodně z toho, co náš nynější omezený pohled vyloučil jako nemožné, bude třeba ještě objevit. Naše pojmy prostoru a času mají jen přibližnou platnost."

Jako starší psychologové odhalili primitivizmus medicíny devatenáctého století, tak současné psychologické myšlení je revidování ve světle novějších poznatků. Pozoruhodné léčebné výsledky v oblasti fyzické i psychické, kterých v posledních letech dosáhli hypnotickou regresí do minulých životů terapeuti jako Dr. Morris Netherton, Dr. Edith Fiorová a v Anglii Joe Keeton, abychom jmenovali jen tři nejvýznamnější, ukázaly, že podvědomí je pouze částí většího subliminálního celku. Regresní terapie identifikuje vyšší já, které je nad jednotlivými životy a má výrazný vliv na to, jak myslíme a jak se chováme.

Studie Dr. Whittona o stavu mezi smrtí a narozením, které přirozeně vyplynuly z hypnotického zkoumání minulých životů, obohatily naše poznatky o tomto vyšším já. Opakovaný přenos subjektů do prostoru mezi vtěleními ukázal, že lidské vědomí v tomto stavu dosahuje mnohem vyšší úrovně než při regresi do starších fází nynějšího nebo některého dřívějšího života. Toto vědomí, které daleko přesahuje náš pozemský pojem reality, umožňuje vidět život v jiné perspektivě. Ve stavu mezi životy se naše představy o morálce rozšiřují a docházíme k vizionářskému pohledu a pochopení lidské existence. Dr. Whitton nazval tento mimořádný stav vnímání / nadvědomím / metavědomím.

Jaký má metavědomí vztah k ostatním rovinám vědomí? Následující pokus o rozdělení možná pomůže pochopit transcendenci tohoto zvláštního stavu.

Nejprve /v přízemí/ je:
dissociativní vědomí: stav bytí, v němž spící nebo bdící vědomí se dělí na dva nebo více proudů zkušenosti. Člověk si však v dané chvíli uvědomuje jen jeden proud. Do této kategorie patří sny, představy, illusion de deja vu, stavy multiplicitních osobností, vzpomínky na minulé životy a zážitky mimo tělo.

Poněkud hlubší a tajemnější je:
afektivní vědomí: vnímání subjektivních stavů vizuálních nebo emocionálních nebo obojích, které nelze vždy vyjádřit slovy. Sem patří láska, nenávist a ostatní emoce, vztahy a vjemy a kosmické vědomí - jednota s vesmírem, jakou prožívají mystici.

To pak vede na nejvyšší rovinu:
metavědomí: vrcholně paradoxní stav, kdy vnímající ponořen do čiré existence ztrácí úplně svou identitu jen proto, aby si uvědomil vlastní já silněji než kdy jindy. Prožít metavědomí přímou vzpomínkou na život mezi smrtí a narozením znamená dostat se za třírozměrnou skutečnost a dovědět se důvod vlastního bytí a povahu osobních karmických závazků. Tento svět je tak radikálně odlišný, že jej jazyk nedokáže zprostředkovat a ani symboly nejsou sto zachytit jeho podstatu.

Dr. Whitton zjistil, že tyto tři druhy vědomí mohou existovat současně. Člověk může například snít /dissociativní vědomí/, prožívat subjektivní citový vztah /afektivní vědomí/ a přitom mít vzpomínky na život mezi smrtí a narozením /metavědomí/. Přirovnává tyto tři typy ke koni, ovci a kuřeti - přes všechnu svou odlišnost, všichni tři mohou jíst ze stejné nádoby.

Že kvalita minulých životů a zážitky z jednotlivých mezidobí mají velký vliv na okolnosti a základní vztahy zdejšího života, ukáží studie karmických případů v druhé polovině této knihy. Tyto kapitoly mluví o minulých životech a mezidobích šesti pacientů Dr. Whittona, z nichž všichni jsou schopni hlubokého transu. Odhalení jejich reinkarnační anamnézy jim umožnilo pochopit důvody jejich situačních a emocionálních potíží. Toto pochopení pak způsobilo velkou změnu v jejich životě. Někdy bylo nutno odhadnout na základě všeobecných znalostí dobu a místo, kde se určitý minulý život odehrával. To proto, že pacienti v hypnotickém spánku mnohdy nepodávají informace, které sice jsou důležité pro výzkum, ale bez významu pro osobu znovu prožívající traumatickou zkušenost - a tím nedůležité pro terapeutický proces. Jména a někdy i povolání uváděných osob byla s ohledem na ochranu jejich soukromí změněna. Události a citové reakce popisované v těchto studiích jsou však zachovány přesně.

Před několika lety Dr. Morris Netherton, jeden z nejvýznačnějších kalifornských odborníků na regresní terapii, popřel, že by bylo možné dovědět se něco o inkarnačním mezidobí.

"Říci něco o prostoru mezi jednotlivými životy je prakticky nemožné," tvrdí ve své knize Terapie pomocí minulých životů. "Nelze jej zmapovat ani pozorovat". Dr. Whitton ukázal, že toto mezidobí zkoumat lze; a víc než to: že je jako zdroj poznání velice cenné z hlediska výchovy i terapie. Víc než třicet dlouhodobých hypnotických pacientů - představující pouze malé procento jeho celkové klientely - může vydat svědectví o mimořádných vlastnostech tohoto jiného světa. Dostali se mimo prostor a čas do stavu metavědomí; a přinesli odtamtud pohledy a informace, které tvoří základ této průkopnické knihy.

Konec ukázky z knihy: Dr. Joel L. Whitton PhD a Joe Fisher - Život mezi životy

Okultní vědy a Geneze
O auře a energetických tělech

Knihy a literatura - ukázky
MUDr. Jan Hnízdil - Zaříkávač nemocí
Marlo Morganová - Poselství od protinožců
Jan Kristek - Dějiny po Roswellu
Dr. Steven M. Greer - Utajovaná pravda - Zapovězené poznání
Ivo Wiesner - Děti moudrých draků

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář