Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ivo Wiesner - Děti moudrých draků

14. 1. 2015
deti_moudrych_draku.jpgPřátelé, dovolte mi, abych vás dnes pozval k ukázce z knihy Ivo Wiesnera, která nese název: Děti moudrých draků. Tuto knihu vydalo vydavatelství AOS Publishing v roce 1997.

Počet stran: 245 stran
Vazba: brožovaná vazba
Rozměr: 145×207 mm
Hmotnost: 450 g
Jazyk: český jazyk
ISBN: 9788086063775
Rok vydání: 1997
ivo_wiesner.jpgIng. Ivo Wiesner (narozen 20. 7. 1933 v Opavě - 17. září 2008 náhle zemřel v Ústí n. L.), absolvent písecké reálky a brněnské techniky. Od roku 1958 pracoval v ústecké Spolchemii v oblasti výzkumu a rozvoje plastických hmot. Autor více než 330 patentů a asi 50 odborných a vědeckých prací publikovaných v různých odborných časopisech. Zabýval se esoterikou, historií dávných civilizací, starověkými technologiemi a především skrytými dějinami českého národa.

 

Děti moudrých draků

Božský plamen praví Jiskře z něj vystupující:
"Ty jsi moje vlastní Já, můj otisk, můj stín, mé dítě.
Dal jsem ti svoji podstatu a setrvám v tobě
až do splynutí, kdy z Jiskry vzejde Plamen
a ten se spojí opět s mým."

Kniha Dhyanů VII. 7


Většina lidí si dříve či později položí otázku o smyslu života, o jeho poslání a cílech lidského snažení v tomto klopotném a často i neradostném životě. Není náhodou, že se tak nejčastěji děje v čase setkání se smrtí, s utrpením blízkých lidí, následku působení Zla nebo rozpoutaných živlů. Právě v takových případech pocítí člověk svoji slabost a bezbrannost vůči krutému světu. V utrpení a ve smrti jsou si lidé rovni a není mezi nimi rozdílů, jaké jinak vytváří bohatství, moc, bezohlednost, chamtivost, sobectví a krutost. Vůči utrpení a ortelu smrti nepomůže sebevětší moc či bohatství, neboť v životním poslání člověka hrají zcela podřadnou roli, menší než prach na botách poutníka. To, co člověk od člověka nezbytně potřebuje, je láska, přátelství, soucit, pomoc v nouzi, ale i dobré slovo a včasnou radu. Hledáme cestu vedoucí k porozumění samotné existence člověka, jeho údělu i poslání, ale na počátku takového hledání nás zastaví první překážka, kterou je neznalost vlastní identity. Nemůžeme pochopit smysl své existence, pokud neporozumíme své osobní podstatě, nepoznáme historii svého rodu a nenalezneme své kořeny.

Moudří lidé tohoto světa říkají, že vše již bylo dávno řečeno moudrými a zapsáno v jejich knihách. Člověk ale nesmí být líný v nich číst a hledat cestu k pravdě o sobě i o světě.

Když byli na Zemi vysazeni první lidé Adamova rodu, což se odehrálo asi před 35 000 lety, obdrželi od Stvořitele i jeho synů Moudrých Draků (Elohim, Dhyan Chohanů, Rishiů) poučení o minulosti a budoucnosti Vesmíru, o plemenech civilizací obývajících Zemi v předcházejících dobách, ale i o svém původu, údělu a poslání v čase pozemského života. Toto poučení je předmětem řady starých knih a k nejstarším z nich náleží Kniha Dhyanů, Sefer Razi-el, Bhagavadgíta (Džnanešvari), Paramartha a Kniha Zlatých pravidel. Podle pradávných mýtů sepsal Knihu Dhyanů jeden z nich, jehož jméno bylo Kasyapa. Knihu Sefer Razie-el sepsal Nebeský pták (anděl) Razi-el a předal ji Adamovi před jeho příchodem na Zemi. Bhagavadgíta byla sepsána Vivasvánem a ten ji předal prvnímu otci lidí Manuovi. Paramarthu a Knihu Zlatých pravidel sepsali podle legend z Nagarjuny Nágové (Hadi), učitelé prvních lidí, kteří pocházeli ze souhvězdí Plejád. Ponecháme-li stranou rázovitý projev a dikci, odlišnost jazykových termínů či jmen, odkryjeme podivuhodně konzistentní jádro sdělení společné všem těmto knihám. Před současným lidstvem žilo a víceméně úspěšně se na Zemi rozvíjelo lidstvo jiného původu a pro duchovní evoluci mu Stvořitel vyměřil sedm evolučních cyklů zvaných manvátáry. Nemáme přesné údaje o počátku prvého cyklu (prvé manvátáry), ale poměrně přesně se podařilo zjistit konec poslední, sedmé manvátáry, související s kataklyzmatem vyvolaným Nimiru v roce 52 369 př.n.l. Současné lidstvo prožívá poslední z dalších sedmi manvátár, která dle různých pramenů a výpočtů má skončit v roce 2 666 n.l. Existuje však ještě hlubší historie lidí, která sahá daleko do hloubi věků a její počátek se odehrával v jiné části Vesmíru, možná i v jiném časoprostoru. Na počátku po stvoření Vesmíru vznikly z vůle Stvořitele nejprve vysoce duchovní bytosti prvé kalpy (éry), tvořené pouze zhuštěnou energií Logosu. Byli to Dhyan Chohanové zvaní také Moudří Draci. Tito synové Stvořitele, zvaní někdy Prabohové Vesmíru, vytvořili ze své podstaty (energie Logu) bytosti druhé kalpy způsobem, který lze přirovnat k metodě klonování. Staré knihy tyto bytosti označují jako nižší duchy, Lhae, anděly a mnoha dalšími jmény. Bytosti druhé kalpy byly pomocným a výkonným personálem bytostí prvé kalpy. Podle pokynů Stvořitele pomáhaly Moudrým Drakům při "klonování" bytostí třetí kalpy, zahušťování jejich energie a v poslední fázi je opatřily také poprvé hmotným tělem. Že konstrukce a formování, hmotného těla a vhodného prostředí planet nebyla nijak jednoduchá práce, svědčí vyprávění Knihy Dhyanů a dalších starých textů. Mnoho pokusů bylo neúspěšných a dlouho trvalo, než vhodný typ hmotného těla byl stvořen. Když se to konečně podařilo, byla tímto hmotným lidstvem osídlena řada oblastí Vesmíru, především Plejády, Orion, oblast Siria a vzdálené oblasti Vesmíru, o nichž dnes  mnoho nevíme. Lidstvo třetí kalpy žilo ve stavu vyššího vědomí než-li my a vládlo schopností zvanou "kriyasaktí", což lze přeložit přibližně jako "síla vytvářející schopnost tvorby pouhou myšlenkou", přičemž předmětem tvorby mohlo být v podstatě cokoliv z oblasti hmotného a duchovního světa. Bytosti třetí kalpy byly zpočátku vysoce duchovní, ale jak se vyvíjel jejich intelekt, docházelo k útlumu duchovní podstaty a v rostoucí míře se uplatňoval vliv hmotného těla i vliv hmotného prostředí planet. Na Zemi přišly tyto bytosti třetí kalpy přibližně na rozhraní prahor a prvohor (období Satjá jugy), jak o tom svědčí poměrně početné nálezy jejich zkamenělých koster, stop a artefaktů. Bylo jich sedm a knihy různého původu uvádějí, že se jmenovali Valarové (Anulindalé), Anunakové, (sumerské eposy), bohové světla (Gyelrap), Ameša Spenta (Bundahišmu), Archonti (gnostické texty), planetární prabohové řeckého a védského panteonu atd. Těchto sedm planetárních bohů s sebou přivedlo též sedm svých božských družek, ale rovněž i technický a výkonný personál (Maiarové, Igigové, Gandhár-vové a část nižších Anunaků). Tak jak rostl vliv hmotného těla a prostředí Země, vzrůstala inteligence a tvůrčí schopnost, počal u části bytostí třetí kalpy narůstat odpor a vzdor proti svým otcům Dhyan Chohanům a vůči Stvořiteli. Tak se na svět zrodil ateismus, ale i různé negativní vlastnosti jako sobectví, chamtivost, nenávist, touha po moci a krutost. Tyto bytosti třetí kalpy, které se vzbouřily proti zákonům Stvořitele, jsou ve starých textech nazývány Lhamayiny (bohy Tmy, bohy Měsíce) či anděly temných sfér. Podle knihy Dhyanů Lhamayinové tvořili asi dvě třetiny bytostí třetí kalpy a jejich symbolem byl ležatý srpek Měsíce. Tu část bytostí třetí kalpy, která zůstala věrná zákonům Stvořitele, pojmenovaly staré texty Lhay (bohy Světla, bohy Slunce). Antagonizmus mezi oběma skupinami rostl a posléze přešel až do válečných střetů, které se z větší části odehrávaly kdesi ve Vesmíru. Podrobněji se o tom zmiňuji ve svých knihách Předpeklí ráje a Bohové a apokalypsy, ale výstižné reflexe lze nalézt i v eposu J.R.L. Tolkiena Silmarillion. O těchto událostech zasvěceně vypráví Kabala a řada biblických textů, které neprošly tendenčními úpravami raně křesťanských teologických redaktorů, jak se bohužel přihodilo Bibli. Kabala bohy třetí kalpy nazývá "Bnej-ha Elohim" - synové Elohimů (Dhyan Chohanů, Moudrých Draků).

Lhamayinové časem ovládli velkou planetu jménem Tir, která v dávných časech obíhala po orbitě sousedící s orbitou Země. Na Tiru Lhamayinové uskutečňovali rozsáhlý program genetických experimentů, jejichž hlavním cílem bylo vytvoření početné populace použitelné jako vojenské síly při plánované expanzi na Zemi, Mars a další planety, ale i v roli dělníků a otroků. Produktem těchto experimentů byly nejprve různé druhy zvířecích monster, později i kombinace těl zvířat a lidí, a když jim Stvořitel odejmul schopnost a sílu kriyasaktí, soustředili se na cestu generativní evoluce, založené na směšování vlastního genomu s genomem původního primitivního' pozemského černého plemene, vyvíjejícího se na Zemi v oblasti rovníku. Touto cestou způsobili Lhamayinové onen biblický "dědičný smrtelný hřích", který se promítá až do genomu dnešního lidstva. Biblický smrtelný hřích je tedy v podstatě hříchem genetickým, jehož podstatou je ztráta původního čistého genomu bohů třetí kalpy, vzniklá proniknutím a propojením zvířecího genomu s genomem Bnej-ha Elohim. Výsledkem bylo zrození obřích, ale i trpasličích monster, divokých, krutých a nelítostných, jejichž heterozygotní genom generaci od generace degeneroval a rychlým množením působil na Zemi velké potíže. Ještě v čase, kdy byli Lhamayinové obdařeni kriyasaktí, vytvořili početnou generaci svých potomků, což byly bytosti čtvrté kalpy. Staré knihy je znají pod mnoha jmény jako například Titáni, Asurové, Asové, Daimoni, Trigardové, Giganti, Kurusové, Thorásové, Geniové, Chic-chanové, Thandové atd. Byli ještě agresivnější, nesnášenlivější a chamtivější, než jejich otcové Lhamayinové a na planetách, které obývali byli stálým zdrojem neklidu a rozmíšek. Dhyanové proto rozhodli, že budou postupně vysídleni na Zem a dohlížet na ně bude menší skupina Lhaů, sídlící v Sundarsomu, což byla gigantická stacionární družice Země umístěná ve značné výši nad rovníkem. Védské knihy v této souvislosti hovoří o 33 Surech (bozích Světla) v čele s králem Indrou. Přesídlení na Zem se odehrálo přibližně před 85 000 lety. Po mnoha tisících let, kdy se Ásurové vyvinuli v technicky vyspělou ateistickou civilizaci, napadli a dobyli Sundarsom a Sury vyhnali na Zem. Tak začala válka démonů přibližně před 25 000 lety a její třetí a poslední etapa skončila úplnou porážkou démonů kolem 20 000 př.n.l. Podrobnější popis událostí zájemce nalezne především v knize Bohové a apokalypsy. Na příkaz Stvořitele odebrali Dhyan Chohanové Lhamayinům jejich sílu kriyasaktí a spolu s jejich potomky je zčásti nucené usídlili na Zemi, zčásti donutili odejít do vzdálených a pustých oblastí Vesmíru. Země byla dvěma očistnými potopami (52 369 př.n.l. a 34 024 př.n.l.) zbavena většiny lido-zvířat a zvířecích bastardů a tím byla připravena pro uskutečnění druhého plánu Stvořitele, jehož podstatou bylo osídlení Země novým plemenem lidí, jehož genetický model hmotného těla je znám pod jménem "Adaman Kadmon". K tomuto osídlení došlo přibližně před 35 000 lety pravděpodobně v oblasti Tarimské pánve a Gobi, které v té době byly pozemským rájem (Eden). Tak na Zemi přišly bytosti páté kalpy a jsou jimi prapředkové dnešního lidstva, které antro-pologie identifikovala a popsala jako cromagnonskou rasu. Lidstvo patrně bylo vysazeno i na dalších místech Země (například na americkém kontinentě), ale o tom není k dispozici dostatek zpráv. Relativně nejčistší formu tohoto "pátého lidstva" lze nalézt v Pyrenejích (Baskové), na Kavkaze (Ingušové, Čečenové, Gruzínci aj.) a stopy tohoto původního lidstva páté kalpy tvoří některé minority severních oblastí Kašmíru, Pákistánu a Afghánistánu (Hunzové, Nagarci aj.)

Lidstvo páté kalpy se od předcházejícího lidstva čtvrté kalpy lišilo v mnoha směrech. Na prvém místě v době života, která byla zkrácena z 1000 - 1500 let na 120 let. Lidstvo páté kalpy má i výrazně nižší tělesnou výšku oproti bytostem čtvrté kalpy, které měřily v průměru 3-4 m, proto byly v bájích a starých tradicích nazývány "obry". Se sníženou tělesnou výškou došlo i ke snížení biologické odolnosti a životnosti, pomaleji se hojí rány. Výrazný pokles inteligence lidstva páté kalpy přímo souvisí s hlubokou blokádou aktivit více než 80 % kapacity mozku, přičemž blokována jsou zejména ta centra, která sloužila ke kontaktu se sférami vyššího stavu vědomí, Univerzálním informačním a akašickým polem. Tento hluboký pokles fyzické a mentální zdatnosti je především důsledkem smísení vývojově velmi vzdálených genotypů, takže potomci získali díky tomuto smísení vedle vysloveně letálních genů i sady genů vzájemně antagonistických či efektivně retardačních. Došlo ke smísení nejméně tří evolučně vzdálených genotypů, především genotypů lidstva čtvrté a páté kalpy a genotypu staré původní pozemské vývojově mladé černé rasy. Nejvážnějším negativním efektem se při křížení uplatnily zkázonosné genotypy lido-zvířat, které v malém množství přežily očistná kataklyzmata. Tyto genotypy přinesly dnešnímu lidstvu danajský dar destruktivně působících ale i zodpovědných za zločinecké a asociální chování části populace, deformace charakteru (agresivita, vnitrodruhová nesnášenlivost, chamtivost, bezohlednost atd.) a tendenci k samozničení. Vnesení zvířecího genomu lido-zvířat do genomu potomků je podstatou biblického "smrtelného hříchu", který je obdobně zmíněn i z jiných pramenů jako celková degenerace lidstva. Zákony Stvořitele zaznamenané ve starých knihách výslovně varují před míšením lidstva čtvrté a páté kalpy a zejména před míšením s produkty zakázaného křížení zvířat a lidí, které bylo výsledkem genetického inženýrství bytostí třetí kalpy. Ortodoxní výklad Bible, Koránu či Talmudu duchovně omezenými kněžími vedl lidstvo k vytváření umělých mechanizmů rasové segregace a nesnášenlivosti, přestože problém nespočíval v existenci ras, ale v existenci vývojově vzdálených genomů. Následující náboženské či rasové války a otroctví jsou jen vnějším projevem omezenosti a mentální zaostalosti lidstva, jehož duchovní vůdci zcela selhali. To je podstata, příčina a důsledek "smrtelného hříchu" našich dávných prapředků.

Současné lidstvo je populací hmotných bytostí nesoucích éterická a zčásti i astrální těla (formy, rupy) bytostí páté kalpy (cromagnonců), ale i obrů čtvrté kalpy (Neteru, Nefilim) a části jejich božských otců třetí kalpy, kteří byli postiženi změnou karmy v důsledku vzpoury proti zákonům Stvořitele. Podstatou nové karmy bylo připoutání k hmotné Zemi, blokáda nadlidského vědomí a sdílení osudu současného lidstva. Tak byly bytosti tří kalp postaveny na jednu startovní čáru svého osudu.

Má-li člověk porozumět podstatě Zla a Dobra, smyslu zákonů Stvořitele a harmonii Universa, musí především porozumět smyslu své existence a pochopit své poslání v tomto světě. Poslání člověka uvádí více či méně zřetelně řada starých knih, nejsrozumitelněji hovoří Kniha Dhyanů (viz motto této kapitoly) a eposy ligursko-iberského původu, obsažené v Tolkienových dílech (Quenta Silmarillion).
Ilúvatar (Stvořitel) dlel celý věk o samotě v zamyšlení a pak rozhodl:

"Miluji Zemi, která bude domovem Quendiů a Atanů. Quendiové budou nejskvělejšími ze všech pozemských bytostí, budou krásní a stvoří sami mnohem více krásy, než stvořily dosud mé ostatní děti, dojdou na tomto světě i k největšímu blázeňství. Atany však obdaruji nejskvělejším darem, který povede srdce lidí za hranice tohoto světa, ve kterém nenaleznou klid, získají schopnost formovat své bytí mezi silami a jevy světa, za hranice vymezené hudbou Ainurů, jež je pro ostatní určeným údělem, aby mohli dovést k dokonalosti a dokončit mé dílo do poslední tečky. Tímto krásným darem je úplná svoboda volby cesty k pravdě a vědění vedoucí mnoha jejich životy, na jejichž konci se vrátí ke mně, aby se připojili k druhému tématu hudby Ainurů."

Ainurové jsou bytosti první a druhé kalpy, které jsme poznali pod jmény Svatí Otcové, Dhyan Chohanové, Moudří Draci, Elohim atd. Quendiové je v ibersko-ligurském jazyce pojmenování bytostí třetí kalpy, se kterými se v knihách setkáváme pod jmény Elfové, Váňové, Surové, Aditjové atd. Jméno Atani náleží lidem, kteří přišli na Zem jako poslední, tedy jako lidstvo páté kalpy.

Staré knihy nás seznamují s prastarým tajemstvím, které bylo z různých důvodů a dle jiných zájmů lidem zastíráno a zkreslováno. Základem tohoto tajemství je, že nejvyšší entitou člověka je "duše" (Átma), která představuje čistou sekvenci Stvořitele v člověku. Žádná stvořená bytost jako součást vlastní podstaty tuto sekvenci Boha nemá, protože i nejvyšší duchovní bytosti první kalpy byly stvořeny ze sekvencí Logu, což lze chápat jako prapodstatu Vesmíru stvořenou Bohem. Lidská duše jako sekvence Boha, je tou Jiskrou vyslanou Stvořitelem, aby se ve škole života změnila v božský Plamen. Tak jako otec se zmnožuje ve svých dětech, kterým předává to nejlepší, co v něm je, aby se jeho rod rozmnožil v počtu i vlivu, tak Stvořitel očekává od svých Jisker změněných v Plameny zmnožení moci a síly absolutního Vědomí a dosažení úplné krásy a harmonie Universa. Člověk je ve své podstatě mladičký bůh, který byl vyslán svým Otcem na zkušenou do předpeklí ráje, kterým je naše Zem, aby se naučil čelit Zlu a poznal skutečné hodnoty Dobra, Lásky a Přátelství. Tak se svým nedokonalým lidským mozkem chápu podstatu druhého plánu Stvořitele.

Kniha Dhyanů, Sefer Razi-el ha Malach, Kabala a další prameny se zmiňují o nesouhlasu a odporu bytostí nižších duchovních sfér vůči plánu Stvořitele. Bohové a andělé levého berijatického a jeciratického světa se záměrem plánu Stvořitele nesouhlasili, protože se domnívali, že člověk stvořený podle tohoto plánu, nebude dodržovat zákony formy a bude je měnit dle své vůle. Bohové i andělé pravého berijatického a jeciratického světa namítali, že člověk dle své vůle a představy bude zdrojem lásky, milosrdenství a harmonie světů. Podstatou odporu těchto nižších duchů byla žárlivost a nevůle plynoucí ze záměru Stvořitele vložit do člověka svou sekvenci (Jiskru), kterou Hebrejové nazývají "Nešámá", buddhisté "Dharmakaya" a védské prameny "Atma Buddhi".

Tyto termíny mají téměř shodný význam, přeložitelný přibližně jako "duchovní tělo" "či duchovní formu". Závist nižších duchů pak vyplývala z toho, že Stvořitel tímto svým rozhodnutím postavil člověka do údělu nesrovnatelně vyššího a závažnějšího, než jaký byl dán duchovním bytostem všech sfér. Když Stvořitel dle svého druhého plánu vytvořil jádro nového člověka, či spíše jeho "duchovní srdce", vloţžl do něj nevysychající pramen lásky, soucitu, milosrdenství a harmonie. Posláním člověka je tento podivuhodný pramen uvolnit, očistit a prohloubit. Podle pokynů Stvořitele vytvořili Moudří Draci (Dhyanové) ze své vlastní substance, která je v podstatě substancí Logu, astrální tělo člověka (astrální formu), kterou védské a brahmánské prameny nazývají "Manasa sharira" či "Manasa rupa" a Hebrejové "Rúach". Do astrálního těla vložil

Stvořitel své dílo "duchovní tělo" a celý komplex Moudří draci vybavil neukojitelnou kreativitou, neohraničitelnou touhou po poznání a vědomím propojující Člověka se všemi dimenzemi a světy. Celým tímto komplexem sestávajícím z duchovního a astrálního těla se člověk liší od nižších duchovních bytostí, ale většina těchto schopností se probouzí pomalu, závisle na lidské vůli hledat a nalézt Pravdu. Stvořitel člověka vybavil dokonale a poskytl mu úplnou svobodu volby i tvorby, kterou nikdo jiný kromě Stvořitele nemůže omezovat, aniž poškodí svoji vlastní karmu. Kniha Dhyanů proces stvoření člověka popisuje tak, že Svatý Otec a Svatá Matka v jednom (Stvořitel a Duch Svatý) tkají duchovní strukturu člověka tak, že jeho duchovní hlava počíná v nejvyšší duchovní rovině (Puruši) a spodní část pomyslného duchovního těla vstupuje do hmoty (Prakrti). Dech svatého Otce i Svaté Matky, pojmenovaný Fohat, dotváří duchovní tělo člověka ze dvou substantivních energií pocházejících z Praplamene (Logu). Takto oživení synové (lidé) se rozcházejí do světů, aby poznali Pravdu. Na konci Velkého dne, kdy Pravda je nalezena a plně je dosažena i Harmonie, se synové vrátí, aby splynuli s Otcem i Matkou a vytvořili rodinu v jednom (spojenou v jediný celek). Kniha Sefer Jecira o poslání člověka hovoří takto:

"Mladý člověk v čistém astrálním (duchovním) těle, které obdržel ve sféře beriatického světa nejvyšších bohů, sestupuje jako duchovní Adam do světa jeciratického, světa nižších bohů, tam je vloţen do hmotného těla a v něm jako hmotný Adamah Kadmon (Gayomard-člověk páté kalpy) se objevuje v hmotné pozemské sféře zvané Asia. Ve sféře Ásia se během mnoha životů setkává se Zlem i Dobrem, naučí se čelit Zlu, pochopí jeho reálnou podstatu a nezbytnost své dočasné existence ve sféře Ásia, kde se má naučit rozvíjet spící dary svých rodičů a získat potřebné zkušenosti."

Kniha Dhyanů je poněkud podrobnější a udává, že entita člověka, tvořená komplexem duchovního a astrálního těla, je odeslána do sféry nižších bohů (andělů), kteří ji vybaví nejprve éterickým a posléze i hmotným tělem, načež je vysazena na Zem. V hmotném těle v prostředí Země, či obdobných hmotných světů se vyvíjí v dlouhé řadě životů. Realitu reinkarnací prokazuje již zmíněný Delpassův efekt. Reálnost samotného procesu stvoření vyplývá z odhadu času nezbytného k evoluci primitivního jednobuněčného organizmu v souladu s představami a teorií darwinistů. Kvalifikovaný odhad udává, že nezbytná doba pro vývoj jednoduchého organizmu z anorganických složek je nejméně 500 krátě delší, než je současné odhadované stáří Vesmíru. Sám hmotný život tedy musel vzniknout "jinde", nebo byl stvořen. To ovšem zhola nic neříká o vzniku duchovní podstaty člověka (vědomí), kterou darwinisté pomíjí. Skutečnost procesu stvoření a tedy i "tvořivou moc" (Stvořitele) však kupodivu potvrdily výsledky výzkumů moderní technologie. Známý vědec Nikola Tesla vypracoval teorii existence faktoru "Zero Time" (nulový čas) a pomocí svého generátoru Zero Time, který sestrojil v roce 1920, prokázal oprávněnost své teorie. Podstatou této Teslovy teorie je zjištění, že náš Vesmír, ale i sluneční soustava a její planety mají svůj Zero Time určující počátek jejich vzniku, a ten lze pomocí jeho generátoru přesně změřit. Rozhodujícím zjištěním bylo, že Zero Time má každý člověk, ale chybí většině zvířat, protože ta jsou produktem zdlouhavé evoluce druhů, jak ji formuloval Darwin a jeho stoupenci. Zero Time má každý člověk jiný a tento údaj je stejně specifický, jako jsou otisky prstů, pachová stopa či zvukové spektrum lidského hlasu. Zero Time se však nevztahuje ke stáří těla člověka, ale určuje čas stvoření jeho multidimenzionální bytosti a u mnoha lidí byla nalezena hodnota nulového času převyšující stáří Země i sluneční soustavy a blízkého okolí Vesmíru. Naprostá většina lidí má nulový čas větší, než je stáří zemské biosféry, což by dokazovalo mimozemský původ lidí, ale také nesmrtelnost multidimenzionální entity, včetně reality reinkarnací. Existence Zero Time však nepřímo prokazuje i reálnost téze o stvoření. Jelikož fakt stvoření si není možno představit bez Stvořitele, je tím nepřímo prokázána i skutečná existence Boha. Hodnoty Zero Time vyšetřoval N. Tesla na svém generátoru ZTRG pracujícím v oblasti frekvence 30 Hz. Teslovy závěry byly v 70. a 80. letech tohoto století prověřeny a potvrzeny v souvislosti s hluboce utajovanými americkými vládními projekty Montauk a Phoenix.

Architektonická struktura polydimenzního člověka a vzájemná vazba jednotlivých forem i dimenzí nalezla grafické zpodobnění jako Velká mantra, tibetský "čhorten" a grál, jak jsem se o tom zmínil v předcházející kapitole. Analýzu historie a způsobu stvoření duchovního i astrálního těla člověka jsme již provedli, a tak zbývá analýza éterického a hmotného těla, která je značně obtížná a ne všechny nejasnosti se podařilo osvětlit. Éterické tělo zvané "Linga sharira" či "Nirmanakaya", což bývá překládáno ve smyslu "tělo z jemné hmoty", tvoří jakousi energetickou spojku či přechodku dovolující propojení hmotného těla s tělem astrálním, ale rovněž zprostředkovává vstup fenoménu "životní síly" (životní energie), bez níž je hmotné tělo pouhou mrtvou hmotou. Podle tibetského komentáře ke Knize Dhyanů bylo éterické tělo stvořeno rovněž Dhyan Chohany, ale až po stvoření hmotného těla, které Dhyanové vybrali jako vyhovující jejich požadavkům. V souvislosti se stvořením hmotného těla (formy, rupy) se rozvinula vysoce konfliktní situace, jak o tom vypráví Kniha Dhyanů, ale i Kabala a další starobylé knihy. Původně Dhyan Chohanové uložili stvoření hmotného těla člověka bytostem třetí kalpy Lhaům (nižším duchům, andělům), a to ještě v čase předcházejícím zmíněnou vzpouru vůči Stvořiteli. Podle komentáře ke Knize Dhyanů byl tento vývoj hmotné formy velmi náročný a vyžádal si dlouhý čas. Jednotlivé vývojové etapy tohoto tvoření se dodnes opakují ve formě vyvíjejícího se lidského embrya. V komentáři se tvrdí, že jednotlivé etapy tvoření hmotného těla člověka byly vybaveny živočišnou formou životní síly a postupně vysazovány na 40 planet majících podobné životní podmínky, jako má Země. Tam se posléze vyvíjely dále ovlivněny silami té které planety. Bohužel zatím toho o evoluci života na planetách víme příliš málo, nehledě na skutečnost, že ani nejsme schopni tyto experimentální planety identifikovat až na jedinou - Zemi. Utváření hmotného těla člověka byl zřejmě velmi obtížný úkol i pro samotné Lhae a Kniha Dhyanů tvrdí, že po čase se směr utváření rozdělil na dva směry, či dvě evoluční pojetí, která se vzájemně více a více vzdalovala. O těchto problémech Lhaů s utvářením těla člověka hovoří mimo jiné sumerský epos "Athrahasis", babylonský epos "Enki a Ninmach", chetitský epos "Vládcové nebes", peruánské mýty o Pachamacovi, Tolkienův Silmarillion a další prameny. Došel jsem k závěru, že diferenciace dvou odlišných tvůrčích záměrů Lhaů byla příčinou vyhrocení pozdějších kontroverzních aktivit dvou rozdělených skupin Lhaů. Jedna z nich zvaná Lha-mayinové pak přešla k otevřené vzpouře a rozpoutala sérii krutých démonských válek. Jeví se mi, že právě vyhrocený spor o to, jak bude stvořena hmotná forma člověka, byl příčinou oddělení Lhamayinů od Lhaů. Lhamayinové pak vešli do paměti věků jako duchové temných sfér, bohové podsvětí či bohové Země. Zaměřme se na objasnění podstaty sporu. Lhaové v utváření hmotných forem postupovali krok po kroku od jednoduchých forem až k savcům a teprve ve stadiu primátů odklonili směr utváření člověka od dalšího utváření fauny. Darwin a jeho stoupenci tento proces zaznamenali jako evoluci živočišných forem, ale uniklo jim, že nešlo ve skutečnosti o přirozenou evoluci, ale o utváření bohatosti forem z vůle bytostí s vyšším stavem vědomí. Že se tento názor blíží skutečnosti, prokazují nálezy rozličných artefaktů a lidských stop již v období rozvoje trilobitů (spodní kambrium), tedy dávno před tím, než se na Zemi objevili savci a primáti. Zájemce odkazuji na knihu M.A. Crema a R.L. Thompsona. K nálezům, o kterých se zmiňuji v Předpeklí ráje, připojuji odkaz na nález zkamenělého obřího prstu s nehtem, kostry obří ženy a dítěte a kovové hlavy kladiva se zkamenělým topůrkem v údolí řeky Paluxy River v Texasu, a to ve vrstvách horniny staré 135 milionů let. Podrobnosti uvádí Magazín 2000 (č.ll z roku 1994). Je překvapivé, že sama hlava kladiva je produktem zřejmě vyspělé metalurgie a ocel neobsahuje nikl, ale 2,6 % chloru (spíše izotopu síry). Obdobným důkazem je i artefakt neznámého použití, nalezený v pískovně u řeky Mures v Transylvánii v blízkosti zkamenělé kosti mastodonta ve vrstvě pleistocénního stáří. O nálezech obřích koster v horninách stáří desítek milionů let podává přehled V. Farkas (Nevysvětlitelné záhady). Tento krátký exkurs potvrzuje zjevný omyl darwinistů. Lhamayinové postupovali odlišnou cestou vycházející ze zvířecího těla primáta (patrně Horno erectus), přičemž sledovali zvýšení úrovně vědomí a inteligence tohoto zvířete. Kolik experimentálních vzorů takto vzniklo nelze dnes odhadnout, ale s velkou pravděpodobností jednou z posledních a patrně nejdokonalejších forem zvířete s vloženou inteligencí a vyšším vědomím byl Horno sapiens neanderthalensis. Kniha Dhyanů konstatuje, že Moudří Draci (Dhyan Chohanové) tyto výtvory Lhamayinů odmítli použít a použili model hmotného těla utvořený Lhay, který nejlépe odpovídal druhému plánu Stvořitele. Tento vzor hmotného těla vešel ve známost pod jménem Gayomard či Kadmon. Z kontaktů s ETI z Galaktické federace vyšlo najevo, že tento model hmotného těla byl Lhay i Stvořitelem přijat jako univerzální vzor hmotného těla člověka pro celý Vesmír. Odmítnutí Lhamayinové však po své újmě pokračovali v genetickém vývoji "svého" člověka a to tak, že cestou genetických manipulací na molekulární a submoleku-lární úrovni kombinovali geny primátů s geny vlastního druhu a vytvořili zcela nový genom bytosti, kterou známe spíše pod termínem "lido-zvíře". Rozličných verzí lido-zvířat bylo utvořeno značné množství a neandrtálec byl patrně jednou z nich. Tyto monstrozní bytosti měly zachovány vlastnosti zvířete (rychlost, síla, odolnost, vytrvalost), avšak navíc získaly od svých genetických "otců" některé schopnosti a nadlidské vlastnosti vyplývající z vyššího vědomí. S těmito monstrozitami se starověké národy často setkávaly a měly před nimi posvátnou úctu a bázeň plynoucí z jejich nadlidské moci. Lze předpokládat, že schopnosti těchto monster byly velmi blízké schopnostem bytostí třetí kalpy (nižších bohů, andělů). Toto nežádoucí smísení genů zvířete s geny nižšího boha bylo Stvořitelem a Dhyan Chohany považováno za nedovolené a zkázonosné porušení plánu stvoření člověka a tvoří podstatu biblického "smrtelného hříchu". Smrtelný genetický hřích ale Lhamayinové ještě dále prohloubili tím, že vedli své potomky ze čtvrté kalpy k pokračování genetických experimentů, jejichž cílem bylo dosažení vyváženého lido-zvířecího genomu cestou generativního křížení s původní primitivní pozemskou černou rasou (tzv. "plemeno černé Evy"), ale i s plemenem Adamah Kadmon, po jeho vysazení na Zem. Podle pokynů Stvořitele byla většina lido-zvířecích monster zničena během několika gigantických kataklyzmat (52 369 př.n.l., 34 024 př.n.l., 15 679 př.n.l.), ale malá část z nich se zachránila a v horských refugiích přežila a "hříšný" genom později přenesla křížením s plemenem Adamah Kadmon do genomu současného lidstva. Proniknutí cizích genů do genomu rasy Adamah Kadmon narušilo jeho homozygotnost a vyváženost. Značnou část problémů dnešní populace, jako je chamtivost, nesnášenlivost, krutost, mentální labilita a tendence asociálního chování, je patrně vnějším projevem přítomnosti škodlivých cizích genů.

První verze hmotné formy Adamah Kadmon byla herma-froditem, ale spojení obou pohlaví v jedné bytosti bylo údajně nevýhodné, proto Dhyan Chohanové oddělili obě pohlaví a část životní síly prány (ti, čchi, rei-ki) odebrali Adamovi a vložili do ženské části bytosti Adamah Kadmon. Od té doby je původní bytost tvořena dvěma částmi s opačným pohlavím (muž a žena) a obě části procházejí evolucí vědomí odděleně. K jejich opětnému spojení má dojít až po ukončení evoluce v hmotném těle, kdy se obnoví opět duchovní Adamah Kadmon. Hluboký cit, přitahující muže ke zcela určité ženě a naopak, je reflexí podvědomí toužícího po opětném splynutí obou oddělených částí původní bytosti. Setkání obou bytostí v hmotných tělech je spíše výjimkou než pravidlem. Občas dochází k setkání obou částí dočasně sídlících v hmotných tělech téhož pohlaví. Zde tkví hlavní příčina homosexuální orientace některých lidí. Nesuďme je příkře a buďme k nim soucitní a shovívaví, protože dopředu nikdo z nás neví, do kterého těla se v příštích životech bude inkarnovat. Biblické prameny tyto dvě části Adamah Kadmona ve hmotných tělech opačného pohlaví pojmenovávají "Adam" (mužská část) a "Eva" (ženská část), védské prameny Adama znají jako hmotnou bytost jménem Mahlja, kdežto Evu pod jménem Mahljánag. To je v podstatě tajemství původu a zrození člověka.

Konec ukázky z knihy: Ivo Wiesner - Děti moudrých draků

Knihy a literatura - ukázky
Anastasia Novych - AllatRa

Don Miguel Ruiz & Barbara Emrys – Toltécké umění života a smrti
T. Tichoplavová & V. Tichoplavov - Neomezené možnosti člověka

Dr. Joel L. Whitton PhD a Joe Fisher - Život mezi životy
MUDr. Jan Hnízdil - Zaříkávač nemocí
Marlo Morganová - Poselství od protinožců
Jan Kristek - Dějiny po Roswellu
Dr. Steven M. Greer - Utajovaná pravda - Zapovězené poznání
Voyen Koreis - Blavatská a theosofie

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář