Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jan van Helsing - Kdo se bojí Smrti?

28. 9. 2017

mid_kdo-se-boji-smrti-110386.jpgPřátelé, pro někoho z Vás bude jméno německého spisovatele, který vydává své knihy pod pseudonymem Jan van Helsing (vlastní jméno -  Jan Udo Holey) již známé a to především díky jeho publikacím, které nesou např. název: Tajné společnosti a jejich moc ve 20. století, Tajné společnosti 2 - rozhovor s Janem van Helsingem, Tajné společnosti 3 - válka svobodných zednářů či publikace - Ruce pryč od této knihy! Já jsem se však rozhodl, že na stránkách Kanal 22 zveřejním ukázku z jeho knihy, která dostala název: Jan van Helsing – Kdo se bojí Smrti? Tato kniha nastiňuje otázky života a jeho smyslu, především se však věnuje tématům úzce spjatých s Transformačním procesem planety Země a jeho vlivu na okolní prostředí. Jistě bude existovat velké procento lidských bytostí, které po přečtení tuto knihu zavrhnou. Důvodem pro toto jejich rozhodnutí může být např. „programové“ nastavení jejich mysli (co nevidím – to neexistuje). Přátelé, věřím však jedné věci, že kniha Jana van Helsinga s názvem – Kdo se bojí Smrti?, si vyhledá každého, kdo má odvahu a touhu se vydat do neprobádaných míst naší mysli. Věřím také, že tento „výlet“ poslouží mnoha lidským bytostem, které hluboko ve svých srdcích nesou skryté a složité životní situace a zkušenosti. S pozdravem a přáním dobrého dne Vás zdraví Jan B. 


Originální název:
Wer hat Angst vor'm schwarzen Mann...?
Nakladatel: ANCH BOOKS
EAN: 9783981430103
ISBN: 978-3-9814301-0-3
Překlad: Ingrid Modory
Rok vydání: 2005


Pár slov na úvod
Když si přečtete text na zadní straně obálky, možná si pomyslíte: „Fascinující, něco takového slyším poprvé, nebo, Helsing psal dosud přece o zcela jiných tématech....zvláštní,“ Na to vám odpovím: „Stagnace je smrt, změna je život a já se také stále měním. Každoročně cestuji do jiných zemí a s nadšením tam objevuji nové stránky duchovnosti a znalostí.
V minulosti jsem odhaloval pozadí událostí a vnášel jsem světlo do zdánlivě nevysvětlitelných jevů v hraničních oblastech věd. Nasbíral a zveřejnil jsem mnoho zajímavého. Avšak tato kniha je výsledkem nejnapínavější události mého dosavadního života.
Na rozdíl od předchozích publikací je to moje „osobní“ kniha, protože to, o čem v ní píši, jsem zažil. A tento zážitek změnil můj život natolik, že už nemohu zůstat tím Janem van Helsingem, kterým jsem byl dosud. Couvnout není možné...
Zvu vás tedy na novou a neobvyklou cestu. Samozřejmě, pokud chcete, můžete setrvat ve starých způsobech myšlení. Jestliže však máte zájem vydat se společně se mnou do nových oblastí, tak vás srdečně vítám v klubu duchovních dobrodruhů.

Snad nemáte strach?
Co byste si pomysleli, kdyby vám babička na sklonku svého života řekla, že u její postele stála Smrt a brzy si pro ni přijde? Možná byste se krátce zamysleli a usoudili, že babička je bud‘ senilní, užila příliš mnoho léků a proto má halucinace, nebo se jí v hlavě vynořují jakési pověry.
Co byste si však pomysleli, kdyby babička následující noci opravdu zemřela? “Hm, koho nebo co to u postele viděla? Opravdu tam někdo byl? A pokud ano, tak kdo?
Možná si vzpomenete, že cosi podobného jste už někdy slyšeli a případně se vám vybaví hollywoodské filmy typu „Seznamte se, Joe Black“, nebo „Monty Pythonův smysl života“. Že tato černá bytost, jak ji lidé obvykle vídávají, opravdu existuje, tomu opravdu nevěříte. Je to tak, nebo ano...?
Snad byste takovým výrokům věnovali více pozornosti, kdybyste si na toto téma pohovořili s farářem nebo pracovníkem hospice. Jejich odpovědi jsou totiž překvapivé. Události, o kterých se záhy dočtete, mě přivedly k tomu, že jsem postupoval přesně takto. Pokaždé, když jsem se setkal s někým, kdo pracuje v nemocnici či hospici, zeptal jsem se ho, zda už někdy slyšel umírající hovořit o černé bytosti. A téměř každý z nich o takových případech věděl.

Například Gudrun z Augsburgu, bývalá zdravotní sestra v hospici, mi řekla: „Jistá pacientka dva dny před smrtí tvrdila, že dům obcházela postava v černém. Jiná zase viděla, jak se někdo v černém dívá zvenčí oknem do pokoje. Tato žena zemřela ještě téže noci. Jeden starý pán se mě krátce před smrtí ptal, kdo byl ten černý muž, který stál u jeho postele.

V červenci 2004 jsem dostal dopis od čtenářky, která mě prosila o názor na následující příhodu:
„Vážený pane Helsingu,
srdečně Vám děkuji za vydání knihy „Děti nového tisíciletí“ ‚ která mi velice pomohla při výchově mé jasnovidné dcery. Ale přece jen mě něco trápí, na co jsem ve Vaší knize nenašla odpověď. Před rokem mi zemřela maminka. Večer před smrtí nám řekla, že u její postele stála postava v černém a podávala jí ruku. Zavolala jsem dceru Sibyllu, abych zjistila, zda něco vidí i ona, ale ta mi odpověděla, že jsou tam jen tři nebo čtyři bytosti v jasném zářivém světle, vznášející se nad postelí. Bylo to asi čtvrt hodinu poté, co mi matka řekla o černé postavě. Mezitím zřejmě zmizela. Moje otázka zní: Kdo je tato bytost? Máme mít z této bytosti strach? Je to snad čert? S přáteli jsem o zážitku mluvila jen opatrně, ale překvapila mě jejich odezva. Moje nejlepší přítelkyně mi vyprávěla o svém strýci. Jedné noci se neklidně převaloval na posteli a něco si mumlal, načež se probudila jeho manželka. Na otázku, co se děje, odpověděl, že u postele stál někdo v černém plášti. Několik hodin po té zemřel.

Během mých rešerší ke zmíněné knize o jasnovidných dětech jsem mluvil také s jednou zdravotní sestrou v důchodu. Vyprávěla mi o pacientovi, kterého operovali v narkóze a chvíli byl klinicky mrtvý. Později prohlásil, že mezi lékaři u operačního stolu viděl stát muže v černém. Pacient nicméně přežil.

Poznatků o podobných příhodách jsem nasbíral mnoho. Společné měly to, že krátce před smrtí se objevila postava zahalená do černé mnišské kutny, případně s černým kloboukem na hlavě. Většinou mlčela a často nebylo ani možné rozpoznat její obličej. Někdy stála venku a nahlížela oknem dovnitř, obcházela dům, stála u postele, objevila se ve snu nebo klepala na dveře.
Tak tomu bylo i v naší rodině. Stařičká matka mé první manželky spatřila den před svou smrtí někoho v okně a před dveřmi stál černý muž. U jejího strýce klepal zase v okamžiku smrti někdo na dveře.

Taková vyprávění nejsou ničím novým. Podobné situace zažívají před smrtí lidé téměř ve všech kulturách světa. V některých oblastech říkají této bytosti „kmotr“ nebo „kmotra smrt“, protože patří k životu stejně jako příbuzní. Rodinu si člověk nevybere a nevybere si ani smrt. Na severu Německa se průvodci duší do říše mrtvých říká „přítel Hein“(toto jméno pochází pravděpodobně z angličtiny. V Anglii říkali Smrti také „the old Henry“ (pozn. překladatelky). V povídce Brandner Kaspar je to „Boanlkramer“ (z bavorského nářečí: Boanl=Gebeine=kosti a Krämer=kramář, obchodník s drobným zbožím; (pozn. překladatelky,). Ve spisovné němčině se mu říká rovněž Kostlivec a často je v této podobě zobrazován. Také postava s kosou je personifikací smrti.
Středověcí umělci ji zobrazovali jako lidskou, v kutně zahalenou kostru s kloboukem se širokou krempou. Drží kosu, kterou přesekává duševní šňůru (stříbrnou šňůru) spojující duševní a fyzické tělo. Takto bychom mohli interpretovat i žalm 90,5: „Lidé jsou jako rostoucí tráva. Dopoledne se zelená a kvete, večer se seka a vadne.“
Černou postavu někdy symbolizují i přesýpací hodiny měřící čas života. Smrt přichází k dětské postýlce i k posteli nemocného. Sedí vedle nás na motorce i v autě. Mladé lidi vytrhává náhle a nečekaně ze života a jiní se zase nemohou dočkat, až jim ukončí život. Je evidentní, že před smrtí si nejsme nikdy jisti.

Černý muž existuje...!
Jiný dobrý přítel se mi svěřil s touto příhodou:
Rozpadlé manželství a neustálé bolestné útoky mě jednoho dne dohnaly k tomu, že jsem se rozhodl skoncovat se životem.
Odešel jsem z domu, sedl si do auta a projel kus cesty po dálnici. Vybral jsem si jeden z mostů nad autostrádou, z něhož by pád nutně musel skončit smrtí. Zabočil jsem na parkoviště na konci mostu a vyšel z auta. Dole až k okraji mostních pilířů, vedle kontejnerů se solí na posyp, vedl úzký chodník.
Ve směru ode mne dolů byl jen spád ohrazený plotem. V plotě byla otevřena malá dvířka a tak jsem přešel na druhou stranu. Stmívalo se a slabé světlo pološera pohlcovala mrazivá mlha zimního podvečera. Pohlédl jsem na špičky nohou a kousek před ně, opřel se o studený betonový pilíř a přemýšlel. Stál jsem ve výšce asi 70-80 metrů, přesně nevím.
V mysli jsem se loučil, modlil se, myslel na svoje děti a domov a ještě jednou jsem o všem přemýšlel. Po zmrzlé tváři se mi koulely velké slzy a jaksi mě hřály. Dalo by se říci, že zahřívaly můj pohled dolů. Pevně rozhodnut jsem se spojil se Stvořitelem, poděkoval jsem a skočil...

Otevřel jsem oči, abych viděl, jak pokračuje cesta do hloubky, a lekl jsem se. Co se to dělo? Nepadal jsem! Proč? Co mě zadrželo?
Kdybych to nebyl sám zažil, neuvěřil bych. Nahnutý jako při skoku z lyžařského můstku jsem totiž visel ve vzduchu.
Najednou se ozval hlas, který ke mně promluvil: „Nuže dobře, je to tvoje rozhodnutí! Jsem tu, abych tě převzal, a doprovodil! Ještě jednou a naposledy potvrď, že to opravdu chceš.
Přede mnou byla Smrt v tmavém plášti. Bytost se vznášela ve vzduchu a usmívala se na mne.
„Zbláznil jsem se?“ Problesklo mi hlavou. „Ta přece ve skutečnosti neexistuje?!...“
Bytost však neodcházela a pokračovala dále: „Právě se rozhoduješ pro něco, co jsi měl v plánu jinak! Seš si opravdu jistý, že je to v tomto okamžiku to správné?“
„Myslím, že ano“, odvětil jsem.
„Ááách, myslíš! To je dobře, že opět myslíš. Tvá mysl byla totiž v posledních dnech a hodinách vypnuta.“
Najednou jsem pod nohama postrádal zem!
„To je fajn, že si opět zatoužil pocítit pevnou zem. Než se však budeš znovu rozhodovat, zda ano nebo ne, měli bychom si něco vyjasnit. Hodně toho víš o životních souvislostech. Hodně víš o životních zákonech. Víš, že existuje důvod, proč jsi nyní na světě, proč jsi v tomto těle a proč jsi to všechno na sebe vzal. Víš, že je to opodstatněné. A jen proto, že jsi na příčinu zapomněl, si myslíš, že tvůj život ztratil smysl?
Rád tě tu nahoře pustím, dole měkce odchytím tvou duši a můžeš jít se mnou... Bude to však pokračovat, protože tam se dozvíš o pozadí a rozhodneš se znovu pro to samé. Dětem, rodině, přátelům a zaměstnancům způsobíš bolest a svým vybočením změníš i jejich cesty. A znovu pak začneš s tím, pro co ses tam, ve světle, rozhodl. Jaká je to pak pro tebe změna? Trestáš jen ty, kteří tě milují a potřebují tě v této tělesné schránce. Tak jsi to přece neplánoval!“
Hrdlo se mi sevřelo. No, nesnažil jsem se polykat, ale naopak, chtěl jsem ze sebe všechno vyvrhnout. Před očima se mi vyjasnilo.
Dobře, mohu tě teď pustit? Víš, že máš splnit úkol! Měj to vždy před očima, kdyby ses znovu dostal tak daleko.“
„Tato bytost zná mé nejintimnější myšlenky, pomyslel jsem si, „a ani nevypadá hrozivě, ne, působí otcovsky, něžně a dobrosrdečně, ano, přímo jako ochránce!“
V tom okamžiku mi přišla na rozum babička, kterou jsem nadevše miloval a on na to teď narážel. Jako dítěti mi zpívala ukolébavku. Její text jsem však léty zapomněl. V té chvíli mě však napadlo: „... tu nasadí smrt svůj hoblík a všechny shobluje do rovna...“

Byla to tehdy moje ukolébavka, důvěrně jsem ji znal. V melodii bylo něco úžasně měkkého, uklidňujícího, jakási hluboká naděje, ano, přímo jistota, že smrt má v sobě něco otcovského a ochranného. Přesně tak, jak mi to právě ukázal. Napadlo mě přitom, že moje babička byla již od mladého věku nevyléčitelně nemocná. Měla na děloze myom, který stále rostl. Ale protože trpěla vysokým krevním tlakem a navíc měla slabé srdce, nechtěli ji operovat. Navzdory extrémním zdravotním problémům však zachránila během války život stovkám zajatců a spolu s dědečkem přitom riskovali svůj vlastní.
To všechno mi přicházelo na mysl a viděl jsem, jakou tíhu babička na sebe vzala. Nikdy se však nevzdávala a já, který jsem nenalezl východisko z bolestných manželských problémů, jsem to udělat chtěl. Styděl jsem se. Tyto myšlenky se mi proháněly hlavou a po tvářích se mi koulely slzy.
„Tak, teď je jasné, že ses rozhodl pokračovat. Jednou se dozvíš příčinu všech svých rozhodnutí a to, co máš na tomto světě dělat. A bude to pro tebe ještě velice tvrdé, mnohem tvrdší, než bys to teď mohl tušit. Ale zvládneš to.
Zavolej mě, kdykoli se ti zachce, abys měl jasno... a zavolej mě, až nadejde čas změnit rovinu. To ovšem bude až tehdy, když se jednou sám staneš dědečkem!“
Měkce jsem přistál na plošině chodníku, zády k pilíři, a brečel jsem. Všechno mě bolelo. Jak jsem se dostal zpět k autu, nevím. Nepamatuji si ani to, jak jsem přišel domů. Jedno však vím: Této bytosti jsem se nebál. Připadá mi, že ji znám už celé věky.

Možná si pomyslíte, že můj přítel měl halucinace. Nebyl jsem při tom osobně, ale tohoto člověka znám již téměř deset let a vím, že ani nepije, ani nebere drogy. Byl úspěšným podnikatelem. Před pár lety všechno prodal a odešel do zahraničí. Všechny tyto příhody poukazují na to, že v různých kulturách, mezi národy různých barev pleti, starým, mladým, chudým i bohatým, se krátce před koncem života zjevuje smrt, které lidé v našem kulturním okruhu říkají Přítel Hein, Kmotra smrt, Svěšený klobouk, Kosíř, Kostlivec atd. A že tato černá postava, průvodce duší, odnáší duše zemřelých do země smrti, ať je to už kdekoliv a cokoliv.

Možná se sami sebe ptáte: Proč se Jan van Helsing zabývá smrtí? Vždyť přece píše zcela jiné knihy! Přesně tak: A asi by mě ani nebyl býval tento námět zajímal, avšak něco se mi přihodilo.
V srpnu roku 2002 jsem totiž, i když nedobrovolně, sám zažil: Setkání s černým mužem.

Konec ukázky z knihy:
Jan van Helsing – Kdo se bojí Smrti?

Knihy a literatura - ukázky
Pavlína Brzáková – Ze mě: Cesta blázna a vnitřní svět Jaroslava Duška
Paul Brunton - O temné noci duše
David Icke - Život v přeludu (... a jak se z něj probudit)
Voyen Koreis - Blavatská a theosofie
Anastasia Novych - AllatRa
Don Miguel Ruiz & Barbara Emrys – Toltécké umění života a smrti
T. Tichoplavová & V. Tichoplavov - Neomezené možnosti člověka

Dr. Joel L. Whitton PhD a Joe Fisher - Život mezi životy
MUDr. Jan Hnízdil - Zaříkávač nemocí
Marlo Morganová - Poselství od protinožců
Jan Kristek - Dějiny po Roswellu
Dr. Steven M. Greer - Utajovaná pravda - Zapovězené poznání
Ivo Wiesner - Děti moudrých draků

Zdraví
Vegetariánské a veganské restaurace v ČR (A-Z)
Jak pěstovat chilli papričky (od A do Z)
Tomáš Brouček - Makulární degenerace a alternativní způsob její léčby
Will Hall - Jak vysadit antidepresiva
MUDr. Karel Erben & Daniela Drtinová - Farmaceutické firmy a lékaři vás vodí za nos

Chilli papriky a jejich účinek

Eva Kiedroňová - Dětství je období, na které se nikdy nezapomíná
Claude Fromageot - Muž, který sází stromy

Mong Ling - Čínská cvičení pro zdraví a krásu


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář