Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ľubomír Huďo - Rockefellerové / Americký sen ve stínech finanční tyranie (2. část)

25. 3. 2016

vedomi_02_2016.jpgPřátelé, dnešní poznámka je výňatkem z rozsáhlého seriálu článků zveřejněných v tištěném časopise Vědomí (02/2016), jejímž šéfredaktorem je Ondřej Geršl. Zbývající části seriálu s názvem Rockefellerové – Americký sen ve stínech finanční tyranie, si můžete objednat přímo v redakci tohoto časopisu. Příjemný den Vám všem a s pozdravem Jan B.

O časopisu Vědomí
Dnešní média mají tendenci zatajovat veřejnosti fakta. Přesto, či právě proto, si lidé informace vyhledávají sami. Proč? Jednoduše proto, že stejně jako my cítí bytostnou potřebu znát to – a často především právě to – co by znát neměli, protože se to někomu nehodí.

„Žij to, co říkáš, a říkej to, co žiješ,“ je krédo časopisu Vědomí. Společně s vámi se ptáme, jak funguje systém, který dovedl Zemi do dnešního stavu, proč nejsme svobodní, co a kdo nám brání ve štěstí či jak máme čelit propagandě. Odpovědi přinášíme v časopise, který se snaží otevřeně ptát a pravdivě informovat.

lubomir_hudo_001.jpgAutorem výše zmíněného konceptu článků je Ľubomír Huďo, který je známým slovenským novinářem a svou odvahou psát a mluvit o takzvaných nepříjemných tématech si vysloužil nálepku kontroverzního a konspiračního novináře. Kvůli svým postojům musel mnohokrát bojovat s nadřízenými, a to už od začátku své novinářské dráhy. Jak sám říká, vždy plaval proti proudu a nemíní na tom nic měnit. 

 

Mocná a vlivná americká rodina Rockefellerů, která podle těžko uvěřitelných tvrzení oficiálních mainstreamových médii zchudla na filantropii, vzhledem ke svému finančnímu potenciálu nepolevila ve svém úsilí o globální projekty. Už dávno přerostla americký ekonomický i politický prostor a aktivně vstoupila do mezinárodního dění, někdy v otevřené, jindy ve skryté formě.

Na neinformované a nezainteresované jejich angažovanost působí dojmem filantropického snažení s ušlechtilými cíli v oblasti výzkumu, vzdělávání a vědeckých programů v zájmu vytvoření jednoho „ideálního“ světa. Dojemná snaha přispět svou štědrostí ke zlepšení poměrů v rozmanitých sférách duchovního života, pokud dosažení pokroku v různých oblastech vědy má své pozadí, které již zdaleka není zahaleno rouškou tajemství a záhadnosti. Zmíněný americký novinář Jim Marrs se podrobně věnoval mnohým aktivitám Rockefellerů a nabídl jiný obraz úspěšné rodinky, něžně tolerované oficiální investigativní složkou novinářské obce.

 
Peníze na vědu a eugeniku

Jim Marrs pozorně sledoval rozsáhlou pavučinu institucí, nadací a center, které existovaly jen díky rockefellerovským finančním injekcím s předem stanoveným záměrem. Do roku 1937 John Davison Rockefeller a jeho jediný syn John D. Rockefeller Jr. dokázali nejen vybudovat fantastickou naftovou říši, ale vytvořili i takové instituce jako Rockefellerův ústav pro lékařský výzkum (založen v roce 1901), Centrum veřejného vzdělání (1903), Lincolnovu školu (1917) – v tomto vzdělávacím ústavu začínali se svým vzděláním všechny děti Rockefellerů – i Rockefellerovu univerzitu v New Yorku. Rodina Rockefellerů se výrazně angažovala i v eugenické společnosti. Šlo o mezinárodní instituci s vědeckým programem, který se zabýval genetickou selekcí v rámci vyšlechtění ideálních lidských vlastností, včetně narození a kontroly populace.

O eugenických plánech Rockefellerů nemlčel ani oficiální mediální proud a slovenský týdeník Život v roce 2013 v článku o známém americkém rodinném klanu uvedl: Z nejvlivnější dynastie amerického kontinentu na sebe výrazně upozornil i John D. Rockefeller III. (1906-1978). Během svého života se na celém světě věnoval programu kontroly porodnosti. I dnes působí v šedesáti zemích třetího světa kanceláře, které se specializují na kontrolu porodnosti a výzkumu HIV. Rodina finančně podporovala i vědecký výzkum, který zkoumal možnost kontroly plodnosti lidstva. V archivech jsou dodnes uchovávány dokumenty o tom, jak se třicet let na přímou objednávku Johna D. Rockefellera dělaly experimenty se sterilizací kriminálníků a lidí s nízkým intelektem. Svými záměry v oblasti regulace plodnosti se vůbec netajili. Kolem roku 1960 otevřeně říkali, že jejich nadace podporuje výzkum očkování proti plodnosti a účinný nový lék chtěli co nejdříve uvést na trh. Jim Marrs poukázal na spojitost eugenických plánů s představami nacistů o zušlechťování rasy a vylepšení lidského druhu.
Eugenika je jistý druh ideologie, která se zrodila z myšlenek a spisů viktoriánského vědce sira Francise Galtona. Později, především díky velkému vlivu prominentních bohatých rodin v Anglii, se tato myšlenka začala propojovat s Darwinovou teorií vývoje druhu a základní otázkou – kdo je váš tatínek? Už koncem 19. století se ke čtrnácti zemím, které podepsaly legislativu eugeniky, přidaly i Spojené státy. Na území USA došlo k nejméně 60 000 případů legálních sterilizací pod záštitou eugenické ideologie. Samozřejmě, že vytvoření mapy genetického fondu lidstva vyžadovalo rozsáhlé populační statistiky. Proto byl v roce 1910 založen eugenický městský archiv, zřízený jako pobočka Galton National Laboratory v Londýně. V těchto ústavech se velmi angažovala M. W. Averellová Harrimanová, manželka železničního magnáta Edwarda Harrimana. Rodina Harrimanových po roce 1900 věnovala rodině Prescotta Bushe více než 11 milionů dolarů. Bushovi totiž společně s Rockefellery začali společně financovat eugenickou výzkumnou laboratoř v Cold Spring Harbor v New Yorku, stejně jako eugenické studie na univerzitách Harvard, Columbia a Cornell.

První mezinárodní kongres eugeniky se uskutečnil v Londýně v roce 1912 a později v roce 1932 byl zorganizován v New Yorku. Kongres řídili George Walker a Prescott Bush. Tehdy došlo k prominentnímu střetu s německými kolegy. Jedním z nich byl i doktor Ernst Rüdin z Kaiser Wilhelmova Institutu pro genealogii a demografii v Berlíně. Rüdina jednomyslně zvolili prezidentem Mezinárodní eugenické společnosti bez ohledu na to, že se zároveň angažoval v Německé společnosti pro rasovou hygienu, předchůdkyni Hitlerových rasových institutů. Aktivity v oblasti eugeniky, pochopitelně pod různými politickými nálepkami, pokračovaly i nadále. Velmi aktivním a důležitým členem byl generál William H. Draper, člen Mezinárodního eugenického kongresu v roce 1932. Měl osobní kontakty na magnáta Edwarda Harrimana a rodinu Bushových. Generál Draper založil tzv. Populační krizový výbor a přidal se k rodinám Rockefellerů a Du Pontů, které podporovaly eugeniku jako významný nástroj pro kontrolu populace. V současnosti je na základě důkazů zřejmé, že právě Rockefellerové financovali aktivity doktora Rüdina v oblasti eugeniky. Uznávaný výzkumník David Icke tvrdí: „Analýzou zjišťujeme, že tyto extrémně bohaté americké rodiny, stejně jako jim podobné v Anglii, se vždy považovaly za rasově nadřazené.“

John D. Rockefeller, jeho syn i vnuk se zajímali o eugeniku a peníze z Rockefellerovy nadace proudily i na podporu Archivu eugeniky a v roce 1926 na založení společnosti American Eugenics Society (Americká společnost pro eugeniku). O několik let později, v dubnu 1933, Max Mason, prezident Rockefellerovy nadace, ujistil členy správní rady, že racionalizace sociální kontroly bude předmětem jejich programů sociálních věd. Pak v příštím desetiletí se Alan Gregg, ředitel odboru medicíny Rockefellerovy nadace, snažil v roce 1945 o financování výzkumu, zda by psychologie války mohla sehrát důležitou roli i v podmínkách civilní společnosti.


Vzdělávací systém a kontrola populace

Činnost Rockefellerů a jejich globální choutky na usměrňování veřejnosti v oblasti vzdělání a kontroly celkové populace pozorně sledoval Dennis Laurence Cuddy, americký historik a politický analytik. Přednášel na univerzitách, byl analytikem politických a ekonomických rizik pro mezinárodní poradenskou společnost, pracoval pro americké ministerstvo školství a vypovídal před členy Kongresu jménem amerického ministerstva spravedlnosti. Doktor D. L. Cuddy je autorem nebo editorem dvaceti knih, napsal stovky článků do novin jako The Washington Post, Los Angeles Times a USA Today. Byl hostem rozhlasových talkshow v různých částech Spojených států a v celonárodních televizních programech USA Today a CBS Nightwatch. D. L. Cuddy upozornil na praktiky Rockefellerů a jejich placených figurek v oblasti cíleného manipulování myslí od útlého věku prostřednictvím vzdělávacího systému.

Vzdělávání bylo důležitou součástí Rockefellerova plánu, a proto si najal baptistického pastora Fredericka Gatese, aby v roce 1902 vytvořil jeho instituci General Education Board k realizaci konkrétních představ o vzdělávacím modelu. Frederick Gates ze své pozice vedoucího projektu napsal Příležitostný list č. 1 (zveřejněn roku 1912), v němž uvádí: „V našich snech máme neomezené zdroje a lidé (venkované) se poddávají s dokonalou poslušností našim tvarujícím rukám.... neomezovaní tradicemi. Rockefellerovy vzdělávací iniciativy se týkaly také městských škol, jak o tom hovořil John Hylan, starosta New Yorku pro noviny The New York Times (27. Března 1922): „Jedním z mých prvních činů ve funkci starosty bylo vykopnout ze vzdělávacího systému našeho města Rockefellerovy agenty a další, kteří měli v plánu přizpůsobit naše děti pro jejich závody a podniky.“ Rockefellerova nadace se během celého 20. století snažila ovlivňovat mnoho aspektů amerického vzdělávání, například podporou School-Health Coordinating Service od roku 1939. Vzdělávací složka Rockefellerova plánu měla nakonec usnadnit uplatňování principu globalismu.

Edith Rooseveltová v roce 1962 v článku Univerzální teokratický stát napsala: „Studijní plány jsou vypracovány tak, aby školily naše děti v tom, co John D. Rockefeller Jr. nazývá církví všech lidí.... jsou to plány na vytvoření regionálních světových univerzit a k jejich cílům patří vytváření světového názoru.“ Na konci dalšího desetiletí Rockefellerova nadace podporovala třídílný svazek včetně Schooling for a Global Age (Vyučování pro globální éru) Jamese Beckera zaměřený na přesvědčování rodičů a široké veřejnosti o nutnosti celosvětového hlediska, „jinak se mohou děti a mládež zapsané do globálně orientovaných programů ocitnout v rozporu s hodnotami přijatými z domova“. V polovině osmdesátých let (minulého století) podporovaly školy z Projektu Rockefeller v Seattlu globální výchovu a v roce 1987 pomáhala Rockefellerova nadace financovat globální hledisko ve vzdělání v rámci projektu pod názvem Spojené státy se připravují na budoucnost: globální hledisko ve vzdělání, zpráva studijní komise o globálním vzdělávání.

John D. Rockefeller III. založil v roce 1952 organizaci Population Council na prosazení celosvětového rozvoje opatření na kontrolu populace. Tyto snahy byly v šedesátých letech (minulého století) důsledně prosazovány a v roce 1973 napsal John D. Rockefeller III. knihu pod názvem Druhá americká revoluce, ve které schvaluje sexuální osvobození a humanistickou revoluci (v duchu plánů na dosažení změny postojů, hodnot a přesvědčení). Rozvíjení tohoto plánu pokračovalo do osmdesátých let (minulého století) pomocí díla Tajná ústava a nutnost změny ústavy (1987) od Arthura S. Millera, částečně sponzorovaného Rockefellerovou nadací. Miller v knize tvrdil, že „naše je doba plánované společnosti... žádná jiná cesta není možná“. O čtyři roky později, v roce 1991, vydala Národní komise pro děti, přičemž jejím předsedou byl John D. Rockefeller IV., zprávu s názvem Za hranice rétoriky: nový americký program pro děti a rodiny, která uvádí, že kromě rodičů mnoho dalších lidí (např. zdravotníci, média atd.) musí dětem pomáhat formovat postoje. Navrhla také vzdělávací programy o hodnotách, které vycházejí ze všeobecných hodnot, které samozřejmě odstraňují výhradně biblické hodnoty. 

 
Koncentrace moci a jedna světovláda

Přes zpracované hlavičky ve školním a vzdělávacím systému lze připravit lidský materiál na poslušnost a odevzdanost v rámci společenských experimentů. Platí to jak pro totalitní režimy, které mnohdy dostávaly finanční podporu od vlivných a bohatých rodin, ať už na regionální, národní nebo světové úrovni, i pro zdánlivě demokratické systémy s okázalým hlásáním lidských práv a svobod, ale ve skutečnosti jen s mnohem propracovanějšími metodami manipulace. Koncentrace moci a dosažení dobrovolné poslušnosti mas – to je cesta, na kterou vykročili Rockefellerové, a mohli by jim při tom závidět diktátoři od Latinské Ameriky přes Afriku až po Asii. Vzhledem k jejich finančnímu potenciálu, prý, podle mediální pohádky pro dospělé zdecimovaní filantropií, našli vždy ochotné vykonavatele svých představ, nastrčené politické loutky, instituty, spolky a organizace k provádění snů o neomezeném vlivu v celosvětovém rozsahu. Historik a politický analytik D. L. Cuddy nabízí další fakta o úsilí Rockefellerů rozšiřovat své impérium moci a vlivu do netušených rozměrů. V srpnu 1911 publikoval časopis McClures´s článek nazvaný „Masters of America: The Seven Men“ (Vládci Ameriky: sedm mužů), který varoval, že všechny základní zdroje, všechna průmyslová odvětví schopná vytvořit jeden celek, jsou spojována pod monopolní kontrolu... A pokud bude podniková klientela centralizace i nadále nekontrolovatelně pokračovat, co bude další obecnou agitací?“

David Rockefeller v roce 1973 založil Trilaterální komisi (TC), která, jak uvedl senátor Barry Goldwater v díle With No Apologies (Žádné omluvy, 1979), „představuje zručné, koordinované úsilí zmocnit se kontroly a konsolidovat čtyři centra moci – politické, měnové, intelektuální a cirkevní“. Zamyslete se dlouho a hluboce na tím, proč skupina lidí jako David Rockefeller a Trilaterální komise, která se v první řadě zajímá o ekonomické otázky (např. o volném obchodu), chtěla „církevní“ kontrolu! Nelson Rockefeller, člen Rady pro zahraniční vztahy (CFR), přišel v roce 1962 se sérií přednášek nazvanou The Future of Federalism (Budoucnost federalismu). Tvrdil v nich, že  „národní stát je stále méně a méně způsobilý plnit mezinárodní politické úkoly“, a pokud jde o „skutečné budování nového světového pořádku“ (NWO), předpověděl, že „dříve, než si snad budeme moci uvědomit.... se vyvinou základy pro federální struktury svobodného světa“. O několik let později se David Rockefeller stal předsedou CFR v letech 1970-1985 a tehdy založil Trilaterální komisi (TC).

Administrativa prezidenta Jimmyho Cartera v letech 1977-1981 byla plná členů CFR a TC. A když v roce 1980 přijal Ronald Reagan republikánskou nominaci na prezidenta, Henry Kissinger, chráněnec Nelsona Rockefellera, mu důrazně doporučil, aby jmenoval George H. W. Bushe za svého vice-prezidenta. Henry Kissinger byl v roce 1955 v čele fondu bratrů Rockefellerů a George Bush patřil do roku 1979 do CFR a TC. Ke konci Reaganova prezidentského období Rockefellerova nadace částečně financovala knihu The Secret Constitution and the Need for Constitutional Change (Tajná ústava a potřeba změny ústavy, 1987). Její autor Arthur S. Miller v knize vysvětluje, že „starý pořádek se hroutí.... je nutná nová vize na plánování a řízení budoucnosti, globální vize, která překročí národní hranice a odstraní jed nacionalistických řešení“. V roce 1988, kdy George H. W. Bush kandidoval na prezidenta, napsal Sidney Blumenthal, novinář Washington Post, co mu David Rockefeller řekl: „On (G. Bush) je jedním z nás. Kdyby byl prezidentem, měl by lepší pozici než kdokoliv jiný na to, aby sjednotil v zemi lidi, kteří věří, že ve skutečnosti žijeme v jednom světě a musíme se podle toho chovat.“

David Rockefeller napsal předmluvu ke knize Jima McNeilla Beyond Interdependence: The Making of World´s Economy and the Earth´s Ecology (Za hranicemi vzájemné závislosti: tvorba světové ekonomiky a ekologie na Zemi, 1991). Fond bratří Rockefellerů v tomto duchu spolupořádal v říjnu 1996 setkání s názvem Building Constituency for global Interdependence (Vytvoření voličské základny pro globální vzájemnou závislost). Následující roky v rámci Iniciativy globální vzájemné závislosti Fond bratří Rockefellerů podpořil vydání úvah jako například Globální vzájemná závislost a potřeba sociálního dozoru. V roce 1989 se v americké Sněmovně reprezentantů konalo soudní líčení proti obžalovanému prezidentovi Billu Clintonovi. David Rockefeller patřil k lidem, kteří podepsali celostránkovou reklamu v New Yorku Times. Reklama obhajovala Clintona a uváděla, že by neměl být obviněn. Skutečným důvodem bylo to, že prezident Bill Clinton a jeho podpora světovlády byly důležitou součástí plánů Rockefellerů.

Na setkání skupiny nejvlivnějších byznysmenů a politiků Bilderberg v roce 1991 její spolutvůrce David Rockefeller podle interních zdrojů prohlásil: „Jsme vděčni Washington Post, New York Times, Time Magazine a jiným velkým médiím, jejichž ředitelé se účastní našich setkání a už téměř čtyřicet let dodržují slib zachování diskrétnosti. Nemohli bychom pracovat na našem plánu budoucího světa, kdybychom stáli v záři reflektorů. Svět prošel vývojem a je připraven na světovou vládu.“ Tato vláda prý zaručí světu život v míru a v blahobytu. „Nadnárodní suverenitu intelektuální elity a světových bankéřů je třeba upřednostnit před národní nezávislostí praktikovanou v minulých stoletích.“ Plány na světovládu popsal i ve svých Pamětech (Memoirs, 2002): „Mnozí věří, že jsme součástí tajné společnosti, která pracuje proti zájmům USA. Mě a mou rodinu popisují jako internacionalisty tajně spřažené s podobnými lidmi z celého světa, aby vybudovali integrovanou globální a politickou strukturu – nový svět, pokud chcete. Pokud to má být obvinění, tak pak se prohlašuji za viníka. A jsem na to pyšný!“ David Rockefeller na straně 405 svých Pamětí vlastně potvrzuje, že je součástí „tajného politického spolku působícího proti nejlepším zájmům Spojených států... konspiruje s dalšími spolky po celém světě s cílem vytvořit integrovanější globální politickou a ekonomickou strukturu“. Samozřejmě v sáhodlouhé recenzi Davida Brookse v The New York Times 20. října 2002 nebyla o tomto pozoruhodném Rockefellerově přiznání ani zmínka.

V krizi veřejnost přijímá věci, které by jinak odmítala. V článku Celosvětová ekonomika zasažena masivní vlnou propouštění (The Economic Times, 26. ledna 2009) se lze dočíst, že britský premiér Gordon Brown trvá na tom, že ze současné ekonomické krize by se měl nakonec zrodit nový světový řád (NWO)... Na hrozby a výzvy, kterým dnes čelíme, by se dalo nahlížet jako na těžké porodní bolesti nového světového řádu – a naším úkolem není nic menšího než přechod přes nový internacionalismus k výhodám rozšiřující se celosvětové společnosti. Na konci článku se píše o zmiňovaném vytváření myšlenkových pochodů v tom smyslu, že pouze celosvětová řešení mohou vyřešit celosvětové problémy. K tomuto tématu Benjamin Barber z organizace Demos (dostala stovky tisíc dolarů z Rockefellerovy nadace) v programu Tavise Smileyho na PBS (16. ledna 2009) zdůraznil: „Válku proti terorismu, stejně jako proti drogám, AIDS, příliš spekulujícím bankám a trhům můžeme vést pouze spolu a ne pouze jeden národ... Prezident Obama má šanci vytvořit společný úděl vzájemně závislého světa, ve kterém hrají hlavní roli USA, ale také poslouchají, jsou vzorem změny a demokracie, zároveň se však stejně učí od druhých, jak se to uskutečňuje.“ Benjamin Barber je od roku 2003 každoročním hlavním organizátorem Interdependence Day (Den vzájemné závislosti) 12. září a Tavis Smiley o něm hovoří jako o významném americkém intelektuálovi. Takové snahy organizací typu Demos a lidé jaké Ben Barber pomohou přinést ovoce Rockefellerovu plánu na „jeden svět“.


Konec 2. části článku s názvem - Rockefellerové – Americký sen ve stínech finanční tyranie otištěném v časopise Vědomí (02/2016).

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář