Jdi na obsah Jdi na menu
 


5D - Napojení na vyšší reality

6. 2. 2016

jan_bergmann_kanal_22_clanky.jpgPřátelé, dnešní moje poznámka s názvem: 5D - Napojení na vyšší reality, by měla především sloužit jako průvodce pro lidské bytosti, které se snaží svým životním přístupem a inkarnační volbou postoupit do vyšších realit, ale doposud neměly možnost se s touto problematikou blíže seznámit. Rád bych vás také předem upozornil, že níže uvedené informace jsou založené na mých osobních pocitech, zážitcích a zkušenostech. Některé parametry pří napojení na vyšší reality se proto mohou u některých z vás odehrávat v podobných intencích, ale na straně druhé, je potřeba podotknout, že v procesu Transformace, by mělo u každého jedince platit především pravidlo individuálního přístupu ke svému vyššímu „Já.“

Synchronizace času
Jedním z prvotních znaků určitého „napojení“, je možnost takzvané „Synchronizace času.“ Toto „napojení“, je zcela individuální, ale pokud budu mluvit sám za sebe, tak moji prioritou, je vědomé napojení na digitální čas s ukazatelem: 14:41, 14:14, 02:02, 18:18, 16:16, 21:12 a 11:11. Je třeba také podotknout, že „skutečný“ čas nehraje v těchto případech žádnou roli. Přesvědčil jsem se o tom a to tím způsobem, že jsem jednoduše posunul o cca. 15min. některé digitální hodiny, které používám ve svém okolí. Pokud si dobře vzpomínám, tak mé prvotní „zážitky“ s napojením na Synchronizaci času jsou staré přibližně tak cca. 10 let. V prvopočátcích, byl „můj“ digitální kód většinou značen jen symbolem 0:00 a 02:02, v max. intervalech 1x za týden. Během dalších let, se tato intenzita rok od roku stupňovala a v posledních měsících a týdnech, je to již každodenní záležitost. Je také nutné ještě dodat, že synchronizace času, je naprosto automatická, a to bez jakéhokoliv pocitu „hlídání času.“ Snažil jsem se také vypozorovat, jestli na „napojení“ synchronizace časového kódu, má „určitý“ vliv fenomén s názvem Chemtrails a musím vás ubezpečit, že v žádném případě ne. Chemtrails, mají bohužel vliv na jiné záležitosti a to především na „pozastavení“ a zaclonění slunečního fotonového záření, které má pro nás jednu z nejdůležitějších rolí a tou je rozšíření naší šroubovice DNA. Jak jsem již psal v dřívějších poznámkách, tak ale věřte, že sociální parazité toto záření stejně nemohou zastavit, ale jen určitým způsobem zaclonit. Velice mě mrzí, že jejich „špinavá“ práce má vliv jak na lidské a zvířecí druhy, tak na přírodu a matku Zemi jako takovou. Nicméně je nutné dodat, že je to jen dočasný stav. Až nastane okamžik „jejich konce“, tak věřte, že to velice rychle zaregistrujeme. Pojďme se ale posunout k dalšímu tématu.


Obrazy, osoby a jejich vnímání v nové realitě
Pokud jste ještě doposud neměli možnost si osobně zažít a prožít okamžiky, které se vám budu snažit popsat níže, tak věřte, že vás očekává jeden z nejkrásnějších okamžiků ve vašem životě. Ten pocit, je jedinečně intenzivní a zároveň impulsivní. Dlouho jsem přemýšlel, jestli je vůbec možné nějakým způsobem tento zážitek popsat. Na konec ve mně uzrálo rozhodnutí, se o něj s vámi určitým způsobem podělit. Nejprve mě ale dovolte, abych toto téma vzal v podstatě od konce. Jedním z nejdůležitějších rysů zdárného vědomého „napojení“, je především stav naší mysli a našeho těla. „Čistota“, je v tuto chvíli jednou z nejdůležitějších věcí. Na druhé místo, se pak řadí důvěra a zodpovědnost „v sebe sama.“ Toto jsou první dvě základní pravidla zdárného „napojení“ na vyšší reality. Jestliže jste během svého života měli možnost vyzkoušet různé typy halucinogenních a omamných látek stejně tak jako já sám, tak věřte, že s tímto „napojením“, to nemá nic společného. Drogy vás bohužel „pustí“ jen do určitého bodu, a tam vaše cesta končí. Jejich účinek začne slábnout a pak následuje obrátka, a jsme opět na začátku. Takže tímto směrem bych určitě dál nepokračoval, protože zbytečně ztrácíte svůj čas. Čas, totiž běží mnohem rychleji, a určitě se již řada z vás o tom na vlastní kůži přesvědčila. A proto, je potřeba využit každého dne, a snažit se hledat a objevovat nové, doposud nepoznané cesty, a to z co možná nejvyšší intenzitou. Pojďme se tedy vrátit na úvod tohoto tématu. Představte si, že v klidu a tichu odpočíváte na svém lůžku. Soustředíte se na svůj dech. Dýcháte pravidelně. Nejprve párkrát trochu zhluboka, ale pak již naprosto přirozeně.  Vaše uvažování, by se mělo v té chvíli přesunout jen ke svému tělu a vaší mysli. Neexistuje tu žádné pravidlo pro určitou a specifickou pozici vašeho odpočívajícího těla. Prostě a jednoduše si lehněte, tak jak je vám to zrovna příjemné. Až budete v klidovém a uvolněném stavu, tak se pokuste pomalu zavřít své oči. Nikam prosím nespěchejte, ale zároveň se nesnažte usnout. Buďte v bdělém stavu, jen se zavřenýma očima. Tato fáze je velice důležitá. Především je nutné zkonsolidovat svoje myšlenky do klidové a relaxační fáze. Doba, za kterou je vaše mysl a tělo připravené na „napojení“, je zcela individuální. Nic dalšího v této fázi již není potřeba. Ano, je to tak. Jste připraveni.

  • Pokusím se vám teď popsat určité specifické zážitky, vjemy a znaky, které vás mohou potkat při „napojení“ na vyšší reality, tak jak jsem měl možnost je zažít, a prožít já sám.

Před očima se mě pomalu, ale jistě začínají objevovat neurčité tvary. Nejsou zatím nijak specifické. Mění jen svoji polohu. Otáčejí se. Vzájemně se proplétají. Zaměřím svoji mysl na tyto předměty. Požádám svoje vědomí o to, že bych se rád dozvěděl více o těchto útvarech. V tu chvíli, jak vyšlu tento myšlenkový signál, se útvary stávají zřetelnějšími. Vnímám jejich tvar. Uvědomuji si, že je vidím skrz na skrz. Vnímám je ve všech rozměrech navzájem. Tyto tvary vznikají náhodně. Většinou se skládají z trojúhelníkových nebo čtvercových tvarů. Jsou multikomplexní. „Plují“ navzájem kolem sebe v určitém harmonickém tempu. Začínám si „vnitřně“ plně uvědomovat, že mé tělo a především moje mysl, je součástí těchto útvarů. Jsou jich stovky v nijak nekončícím prostoru. Jsem v jediném čase, ve všech úrovních těchto tvarů. Zatím nemám snahu se jich dotýkat. Snažím se zaměřit na jejich barvu. Některé mají například nádherný zeleno-modrý metalický odstín. Sytost těchto barev je naprosto úžasná. Když jsem tyto zážitky vnímal poprvé ve svém životě, tak jsem si myslel, že sním a spím. Byl to ale omyl. Otevřel jsem pomalu své oči, a stále vleže jsem se snažil porozhlédnout po místnosti, kde jsem odpočíval. V místnosti bylo pološero. Svým zrakem jsem kontroloval tvar nábytkové stěny a její barvu. Putoval jsem pohledem po celé místnosti a sledoval její stav. Po malé chvilce, jsem zvedl svoji pravou ruku do úrovně svých očí, a zadíval se na ni. Spatřil jsem s úžasem stovky a tisíce jemně zářivých bodů, které jsem měl okolo prstů. Těžko se tento zážitek popisuje. Bylo to něco nepředstavitelného. Co bylo ale velice důležité, bylo zjištění, že jsem v sobě necítil snahu „to řešit.“ Bleskově po tomto zážitku jsem „vnitřně“ cítil, že je to zcela normální stav. Poté, jsem opět zavřel své oči. Po krátké chvilce jsem si uvědomil, že jsem uprostřed objektů nebo tvarů, které vypadaly podobně jako mořské řasy. Pohybovaly se v určitém vlnovém tempu a měnily neustále svoji barvu. Sledoval jsem detailně strukturu jejich „těl.“ Moje mysl byla zároveň „uvnitř“ i na povrchu těchto těl. „Vnitřně“, jsem vnímal každý molekulární bod, jeho frekvenci i to jakým způsobem se „připojil“ k sousednímu bodu. V tu chvíli jsem si vzpomněl na své tělo. Pokusil jsem se ho „identifikovat.“ Stejně jako předtím, ale tentokrát ve stavu se zavřenýma očima, jsem pomalu zvedl svoji pravou ruku. Pokud jste měli přátelé možnost vidět film s názvem Matrix, tak věřte, že některé scény z tohoto filmu jsou naprosto pravdivé a zakládají se na naší budoucnosti ve vyšších realitách. Moje ruka, byla spojena neskutečným počtem světelných bodů. Tyto zlatavé a třpytivé body, se vzájemně dotýkaly a utvářely tvary prstů. V tu chvíli jsem si vzpomněl na rozhovor s Nikolajem Levašovem o „světelném těle“ a musel jsem konstatovat, že tento vědec, věděl naprosto přesně, o co se jedná. Při svých přednáškách, prováděl na určitém procentu diváků metodu zvanou „restrukturalizace mozku.“ Výsledkem bylo to, že tito jedinci byli například schopni detailně „pozorovat“ funkce svých orgánů. Zřetelně a jasně viděli pohybující se kosti, svaly, šlachy a cévy. V mém případě, jsem tyto „komponenty“ svého těla neviděl. Vše bylo poskládáno, jen z milionů světelných bodů, které se neustále vlnily. K možnosti „vidění“ se po krátkém okamžiku přidal také určitý druh zvukových frekvencí. Abych vám dokázal popsat, o co jde, budu se snažit být trochu konkrétnější.

V následujícím textu najdete dva odkazy na zvukové soubory. Prvním z nich, bude ukázka určité zvukové frekvence, kterou jsem měl možnost neustále vnímat. Tato zvuková ukázka je ve formátu MP3. V pravém kanálu (pravé ucho), je zvuková frekvence sinusového oscilátoru v hodnotě 104Hz. V levém kanálu (levé ucho), je možné slyšet zvukovou frekvenci v hodnotě 100Hz. Pokud si tento zvuk pustíte do stereo sluchátek, tak váš mozek automaticky provede odečet těchto frekvencí a výsledkem bude vlnová délka o frekvenci 4Hz. Toto vlnové pásmo má svůj specifický název – Delta. Druhou ukázku, kterou jsem pro vás vybral, bude videoklip skupiny Radiohead – House of Cards. V tomto klipu, je velice dobře zobrazeno vizuální pojetí „vyšší“ reality. Většinou se snažím lidem co nejvíce připodobnit určité specifické znaky a aspekty, a to pro snadnější orientaci. A právě v tomto klipu, je velice dobře graficky vytvořen pojem „vyšší“ reality, a „pospojovaného“ Matrixu.

Během pozorování útvarů, které jsem nazval a připodobnil k mořským řasám, mě z ničeho nic napadla myšlenka, že tu „nevidím“ žádné konkrétní věci, jako například domy, silnice, mosty, anebo jakékoliv bytosti. Díky této myšlence, kterou jsem „vyslal“ do prostoru, jsem se během vteřiny přenesl do naprosto jiného prostředí. Tentokrát jsem se zjevil v prostoru, který vypadal podobně, jako normální krajina. Úroveň a povrch, který by se dal nazvat jako „podlaha země“, měl příjemnou zelenou barvu. Tato krajina byla však naprosto beze stromů, keřů a jiných rostlin. Měnila ale neustále svoji podobu. Vlnila se. Nic nezůstávalo na svém místě. V dálce, jsem náhle ve svém zorném poli zaregistroval pohyb neurčitého tvaru. Ten se neustále přibližoval. Když byl pomalu na dosah, tak jsem měl možnost spatřit neurčitou siluetu, která se podobala „lidskému“ tělu. Tato silueta, „plula“ přibližně ve výšce 40cm nad povrchem. V tu chvíli, jsem naprosto přesně ve svém nejhlubším vědomí pocítil, že jsem telepaticky v kontaktu s osobou, s kterou jsem měl možnost se potkat v naší současné realitě 3D, a to zde na Zemi. Tato osoba, ale již ukončila svoji životní pouť ve svém hmotném těle a přesunula se do jiných realit. Uvědomoval jsem si naprosto zřetelně tento proces přenosu myšlení. Žádná slova nebo gesta. Nic v tuto chvíli nebylo třeba. Jen myšlenka. Čistá, přímá a jednoduchá. Během tohoto setkání bylo také zajímavé, jak se změnila zvuková kulisa. Tentokrát by se zvuk dal připodobnit, k jemnému padání miniaturních šroubků a matiček, dopadajících na skleněnou mísu. Čím více se tato „osoba“ přibližovala směrem ke mně, tak rostl počet těchto padajících předmětů, až se zvuk slil do různých tónů. Později jsem si uvědomil, že tento okamžik trval jen neskonale krátkou chvíli, ale za to v něm bylo „řečeno“ naprosto vše. Po chvíli se tato „osoba“ začalo vzdalovat a s ní se pomalu, ale jistě měnila i zvuková kulisa. Je nutné ještě dodat jednu zásadní věc a tou je ten fakt, že jsem s dotyčnou osobou neměl z „minulých časů“ žádné „nevyřízené účty.“ Zajímavá situace, ale nastala po krátké chvíli. Tentokrát jsem se „přenesl“, do pro mě známějšího prostředí. Sledoval jsem kolem sebe velmi vysoké skleněné domy. Mezi nimi bylo možné spatřit obrovské množství stromů, keřů a jiné zeleně. Zauvažoval jsem o tom, že bych se mohl svým prstem jemně dotknout zeleného listu, který byl v mém zorném poli. Jako mávnutím kouzelného proutku, se však tento list „určitým způsobem“ začal natahovat a směrovat ke mně. Natáhl jsem svoji ruku a pak došlo k vzájemnému kontaktu. Při dotyku, jsem měl okamžitě možnost dozvědět se o tomto listu veškeré informace. Sledoval jsem ve své mysli jeho „životní“ cestu. Věřte přátele, že tento okamžik se velice složitě popisuje. Pokud budete zažívat podobné pocity, tak bych vás rád upozornil na jednu důležitou věc. Snažte se při těchto okamžicích především přemýšlet o smyslu svého konání. Vše je, jen a jen ve vašich myšlenkách. Neexistuje naprosto nic, co by bylo nemožné. Uvažujte prosím o této věci a snažte si ji zapamatovat. Buďte prosím co možná nejzodpovědnější. Pravidlo „myšlenka, je základem všeho“, tu platí stonásobně. Pomalu, ale jistě se dostávám k závěru mojí dnešní poznámky. Obraz, kterým jsem končil své prvotní putování, byl zakončen situací, kterou již nikdy nezapomenu. Poté, co jsem ukončil telepatickou komunikaci s dotyčným zeleným listem, jsem mezi skleněnými vysokými domy zahlédl neurčité světlo. Jeho intenzita se začala postupně zvyšovat. V jednom okamžiku jsem si uvědomil celkem zajímavou věc. Byl jsem trochu překvapený intenzitou tohoto světla, jelikož mě čím dál tím více oslňovalo, a já ztrácel ve svých očích hustotu barev, které mě obklopovaly. Zvedl jsem proto svoji ruku, a snažil se bránit narůstající světelné záři. Trochu komické přitom bylo, že jsem otevřel své oči a snažil se zjistit, jestli se do místnosti, kde jsem odpočíval, nedostalo odněkud světlo, které mě rušilo. Celá místnost, ale vypadala naprosto stejně i včetně mé „zářící“ ruky. Ano, možná to pro někoho bude znít šíleně, ale je to tak. Po této „kontrole“ jsem tedy opět zavřel své očí. Světlo, již zářilo takovou intenzitou, že jsem přestával rozeznávat veškeré tvary okolo sebe. Pak nastal obrovský zlom. Toto světlo, se totiž záhadným způsobem vtisklo do všeho, co jsem kolem sebe měl možnost vidět. Vše bylo v jediném okamžiku naprosto ostré. Brilantní a fascinující. V každém stromě, v zeleném listu nebo ve skle byla cítit jeho obrovská intenzita. Vnímal jsem toto světlo tak silně a ostře. Nacházelo se v celém mém těle i okolo něj. Pak přišel milisekundový zkrat, a jako blesk z čistého nebe, se v mém zorném poli objevila hvězdná obloha. Tisíce a miliony hvězd létaly kolem mého těla. Tato rychlost se neustále zvyšovala. Letěl jsem takovou rychlostí, až se vše v jedné chvíli slilo do neurčitého a nepopsatelného pocitu. V tu chvíli, jsem bleskově otevřel své oči. Dýchal jsem trochu rychleji, a díval se směrem ke stropu místnosti. Byl to naprosto přesně stejný pocit, jako ve výše zmíněném filmu s názvem Matrix. Připojení a odpojení. Pomalu jsem přesunul svůj zrak na své tělo. Díval jsem se na svou zdviženou pravou ruku. Byla z masa a kostí a po třpytivém zlatavém fluoreskujícím světle, již nebylo ani památky.               

Po mém prvotním návratu z tohoto „cestování“ jsem byl klidný a uvolněný, ale postupem času i trochu smutný, a to z jediného důvodu. Uvědomil jsem si, že se musím vrátit do reality, ve které se doposud všichni stále nacházíme. Trvalo mě delší čas, než jsem pochopil určité další souvislosti s tím spojené. Čím budou ale vaše „cestovatelské“ zážitky častější, tím více si přestanete klást určité otázky, které vás dříve trápily. Přátele, věřte, že to co je kolem nás, je jen v naší mysli. Mysl, ale nemá žádné hranice. Možná jsem neobjevil nic nového, protože poslední dobou mám stejně pocit, „že to vše okolo nás, se již jednou odehrálo“ ale především cítím, že prostor, který se před námi otevírá, má „vyšší“ smysl. To jaký nakonec bude, záleží na každém z nás.

S přáním příjemného dne vás zdraví Jan Bergmann.

Transformační proces
Já jsem Bůh! Je to pravda, anebo lež?

Tajemství vody a Slunečních paprsků


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-)

(Pavel, 16. 1. 2017 20:08)

Díky za sdílení osobních prožitků, považuji za velmi důležité vědět o podobných lidech na podobných cestách..:-)