Jdi na obsah Jdi na menu
 


Já jsem Bůh! Je to pravda, anebo lež?

2. 1. 2015
jan_bergmann_kanal_22_clanky.jpg

Přátelé, má dnešní poznámka nese název: Já jsem Bůh! Je to pravda, anebo lež?

V této poznámce, jsem se snažil věnovat určitým specifickým tématům, jako např. Kdo jsme, a kam směřujeme? Dalším a dovolím si podotknout, že stejně tak důležitým účelem této poznámky, by mělo byt pochopení celkového smyslu Transformačního procesu a vzestupu planety Země do vyšších realit.

(Zápisky z mých úvah o Nekonečnu)

Kdo vlastně jsem?

Jmenuji se Jan Bergmann, a jsem Bůh. Wow! Jak je možné, že člověk jako já, si může myslet, že je Bůh? To zní přeci naprosto famózně, ale zároveň velice vychloubačně a velkohubě. Ale já stále ještě nejsem ztotožněn s tímto přirovnáním, a proto musím směřovat výš. Díky tomu, že jsem Bůh, tak jsem také Světlo. Já si opravdu nevymýšlím. Den, kdy jsem „vstoupil“ do svého současného fyzického stavu, je značen v Mayském kalendáři 7 Ahau. Jsem tedy Bůh a zároveň Světlo. Ale to pořád ještě není ono. Nejsem se svým popisem stále spokojen! Nesmím se rozhlížet okolo sebe, a jdu stále výš a výš. Ale co je ještě výš nežli Bůh a Světlo? A odpověď zní: Myšlenka.

Myšlenka, je podle mého názoru, prvotním a základním spouštěcím mechanizmem a činitelem veškerého nekonečného Kosmického prostoru. (viz. Obrázek na konci poznámky.) Tento činitel (Myšlenka), se v realitě 3D, dá určitým způsobem připodobnit k výrazu (Bůh). Použil jsem v předešlé větě záměrně označení 3D, a to z toho důvodu, že ve vyšších realitách tj. (7D, 8D, 9D, atd.), již toto označení ztrácí svůj smysl. Možná, že si teď položíte základní otázku, proč tomu tak je? Pokusím se odpovědět zcela jednoduše, a to tímto způsobem: (Bůh), jsme totiž „My všichni.“ Vše okolo nás, i v nás je (Bůh), ale jen do určité frekvenční a harmonické roviny. Pokud se rozhodneme, že budeme vzestupovat po spirále nekonečných vesmírných realit stále výš a výš, tak můžeme zjistit, že v určitých realitách, už nemá smysl používat slovo (Bůh), ale je potřeba ho nahradit slovem (Světlo). Ve vyšších harmonických realitách (7D a výše), totiž již nemohou díky vysokým harmonickým kmitočtům (vibracím), existovat žádná hmotná těla. Vše je jen a jen, na bázi (Světla). Pokud budeme s touto myšlenkou v určité rezonanční shodě, tak se opět můžeme přesvědčit o tom, „proč jsme si (Bohem) a (Světlem)“ právě jenom „My sami.“ Díky naší prvotní (Myšlence), která vzešla z nehmotného původu (Světla), a byla iniciována (Záměrem), jsme se rozhodli sestupovat stále níž a níž. Chtěli jsme zažívat více a více zkušeností, více příběhů, záměrů a podob. Čím více jsme se přesouvali do nižších realit (9D, 8D, 7D atd.), tím více, se snižovala vibrační harmonická úroveň (naopak se zvyšovala hustota prostoru), a tím více přibývalo těchto záměrů a příběhů, ale jen a jen z toho důvodu, že to byl Náš (Záměr), a naše (Myšlenka) a touha po zkušenosti a vědění. Měli jsme potřebu jít neustále dál a dál, a hledat doposud nepoznané, to, co by nám přinášelo další užitečné zkušenosti a rady. Realita 3D byla naší poslední „zastávkou“, jelikož v realitě 2D, díky její hustotě a nízkému harmonickému kmitočtu, již nemůže docházek, k patřičným (Záměrům). Realita 3D, byla tou nejúžasnější, ale také nejtěžší formou našeho učení. Představovala dualitu ve své naprosté, a ničím nefalšované podobě (Války, epidemie, hladomor a tyranie, revoluce, vítězství, smutek, radost, a v neposlední řadě především neskonalou lásku.) Každá hmotná živá částice (planeta Země, lidé, zvířata, příroda atd.), která se kdy měla možnost objevit v realitě 3D, tu získala nepřeberné množství fantastických zkušeností a poučení. Je především důležité si uvědomit, že tyto zkušenosti, byly „naší“ svobodnou volbou. Nikdo jiný, kromě „nás samotných“, neměl v rukou tento záměr. Všichni a všechno, totiž pochází z (Nás), a (My) pocházíme z (Boha), a ten se zrodil pomocí (Světla), a světlo, bylo vytvořeno (Myšlenkou). Pokud si připustíme všechny výše zmíněné informace, tak se dostáváme, k zcela nejdůležitějšímu okamžiku a základní otázce. A jak tato otázka zní? Existuje smrt? A já si dovolím, sám sobě odpovědět. Ano, i ne. Pokud uvažuji v intencích slova „Ano“, tak tím mám na mysli jen hmotnou a fyzickou formu života, která je součástí reality 3D, 4D, 5D a 6D. V těchto realitách, totiž existují formy života, které jsou postaveny zčásti na hmotné, a jemno-hmotné struktuře. Čím více vstupujeme do vyšších realit, tím je naše hmotná forma jemnější, zářivější, světelnější a lehčí. Tím pádem, se stává hmotná struktura našich těl, mnohem odolnější, a dokáže se pohybovat v těchto realitách mnohem delší dobu (Narození~Smrt). Pak ovšem přichází na řadu okamžik, o kterém jsem se zmiňoval již výše. A tím okamžikem, je vstup do reality 7D, kde díky tak vysokým harmonickým kmitočtům (vibracím), již nemůže existovat žádná hmotná forma života. A v tuto chvíli, přichází na řadu tento termín: (Nesmrtelnost). Pokud budete uvažovat společně semnou, tak můžete zákonitě dojít ke stejnému závěru, a ten zní: Život, ve své nehmotné podobě je „Nekonečný“. „Duše“, je tímto faktem, naprosto a jednoznačně potvrzena. Fyzická smrt, je jen záležitostí „určité“ reality. (Myšlenka),  je nikdy nekončící proces neustálého energeticko-impulzivního vlnění, v nekonečném prostoru, jelikož (Myšlenka), vzešla z „Nás samotných“ a obsahovala vše, co bylo „okolo Nás.“ V tuto chvíli, se totiž dostáváme na pomyslný vrchol evolučního principu.  Pokud, se totiž všichni rozhodneme, že se budeme navracet zpět ke svému původu a stvoření (Myšlenka), tak se pomalu ale jistě dostaneme do fáze, kde bude vládnout absolutní a nekonečná Jednota. Proč? Jestliže se všichni budeme vracet touto cestou zpět k (Myšlence), tak nás bude čím dále tím méně, a ke konci své cesty, se můžeme spatřit jen jako (Bůh), pak jako (Světlo), pak jako (Záměr) a nakonec jako (Myšlenka). A díky tomu, že vše okolo nás je nekonečné (Kruh), tak si v „dalším kole“, opět „vymyslíme“ další a další, a mnohem složitější, a zajímavější (Myšlenku) a budeme se snažit o její (Záměr). A takto budeme pokračovat, stále a stále donekonečna. (Myšlenka), je nikdy nekončící proces seberealizace a nekonečného vzdělávání. Dokáže uzdravovat, ale i zabíjet, bořit a stavět, milovat ale zároveň nenávidět. Pokud se nám podaří pochopit smysl „naších“ (Myšlenek), tak můžeme mnohem rychleji realizovat vícero (Záměrů), které nám budou přinášet více zkušeností a vzdělanosti. Pokud tomu bude však naopak, tak naše cesta bude čím dál tím delší a nudnější, protože se budeme točit neustále v určité spirále stále do kola, s jen nízkou vzrůstající křivkou seberealizace. Budeme totiž, sami sobě „brzdou“ při (Záměru) naší (Myšlenky). Pokud se dobře zamyslíte nad poslední větou, tak zákonitě musíte dojít k jednoznačnému závěru. A ten zní: Pokud budeme stále váhat, a neustále na „něco“ čekat a nesnažit se více přemýšlet o své vlastní existenci, tak budeme tou „Brzdou“ pro všechny, a vše co je okolo nás. Celý tento kolosální a fenomenální proces, bude muset čekat, jen a jen na nás, jelikož jsme jeho nedílnou součástí. „Jste totiž součástí „“, stejně jako „“ „Vás“, jste součástí vašich Rodičů a Dětí, jste součástí planety Země a celého nekonečného Kosmického prostoru. (~Myšlenka/Záměr/Světlo/Bůh/Lidská bytost=Lidská bytost/Bůh/Světlo/Záměr/Myšlenka~)

Informace k vzestupu planety Země do vyšší dimenze

Světlo (Bílá, život, barvy, energie, pohyb, impulz), je základním a druhým nejdůležitějším prvkem po (Myšlence). Zastavím se zde jen na krátký moment, jelikož o významu slova (Světlo), jsem se již zmiňoval výše. Světlo, ať už v jakékoliv podobě (Slunce, oheň, atd.), plní nezastupitelné místo, v jakémkoliv (Záměru). Sluneční paprsky „našeho“ Slunce, přinášejí životodárnou sílu, do všech možných oblastí života. Oheň, stejně jako Slunce, svým světlem zahřívá a dodává životu svůj specifický ráz. Existuje nespočet dalších možností, kde všude světlo plní neskonale důležitou roli, a každý z vás si jistě vzpomene na další a další možnosti jeho využití, takže nemá smysl, zde pokračovat v jeho popisu.

Stín (Černá, šedá, klid, samota, mlha, kouř, smutek, ochrana), je vyváženým protipólem k slovu (Světlo). Přispívá důležitou funkcí, k polaritě (Myšlenek) a (Záměrů). Tvoří nedílnou součást našich současných i budoucích životů. Ochraňuje nás, před velkou intenzitou (Světla), tak aby náš (Záměr), mohl být realizován do více podob. Snaží se nás upozornit na stav naší duše. Upozorňuje nás na okamžik, kdy je potřeba si odpočinout. Má nezastupitelné místo v přechodu do vyšších realit. Staví mezi nás určitou „clonu, abychom měli čas, přemýšlet o vlastních životech, a jejich podobách. Inspiruje nás, k probouzení našich fantazií, a vytváří pocit nekonečnosti. To vše, a mnoho dalšího nám přináší „Stín.“ 

Budoucnost a Mimozemské civilizace

Slovo „Budoucnost“, především vychází ze slova „Bude.“ Tím je dána již dopředu jeho smysluplnost a určující směr. V této kapitole, bych se rád věnoval tématu „Budoucnosti planety Země v Transformačním procesu, a vzestupu do vyšší reality.“ Mé úvahy, budou především vycházet z mojí „vnitřní intuice“, ale také z určitého informačního kanálu, ke kterému jsem neustále připojen (Karmická volba.) Je zde však nutné podotknout, že k tomuto informačnímu kanálu, jsme neustále připojeni My všichni, jelikož, to byla naše (Myšlenka) a náš (Záměr). Jak již mnoho z vás, mělo možnost „instinktivně“ zaregistrovat, tak planeta Země, se v nejbližší době chystá (návrat ke Světlu/Záměru/Myšlence), pro svůj „Vzestup“ do vyšší reality. Jelikož, vše co je její „součástí“, bude uskutečňovat svůj „osobní“ vzestup společně s ní, tak mě dovolte, abych k tomuto tématu napsal pár slov. V nekonečném Kosmickém prostoru, existuje nespočet Mimozemských civilizací, které se nacházejí na určitých místech a v určitých stupních realit (např.3D, 4D, 5D). Naše planeta Země, se svoji svobodnou volbou (Myšlenka) a (Záměr), rozhodla vzestoupit přes realitu 4D do prostoru 5D. Pokud se jí tento vzestup podaří (Záměr), a já v to pevně věřím a doufám, tak nás všechny, kteří jsme její součástí (všichni pocházíme z jedné Myšlenky) a (Záměru), čekají zásadní změny. Jednou z nich, bude jistě možnost osobního a fyzického kontaktu s určitým druhem Mimozemské civilizace. Tento fakt, se zakládá na zcela reálných úvahách (Studie NASA atd..) To, s jakou Mimozemskou civilizací, budeme moci poprvé přijít do prvotního, celoplanetárního a fyzického kontaktu a styku, je však v tuto chvíli nepodstatné. Mnohem důležitější, je si uvědomit, že „Oni, jsou nedílnou součástí „Nás.“ Utváříme totiž společně již miliony a miliony let, určitou „Spirálu zkušeností a zážitků“, proto aby každý náš (Záměr), byl tou nejdůležitější (Myšlenkou). Dovolte mě tímto na závěr požádat každého z Vás, aby například ve chvílích volna, trochu popřemýšlel o těchto mých úvahách. Nejsou jistě ničím novým a převratným, ale i tak cítím, že mohou určitým způsobem vést k zamyšlení.

Touto cestou, bych rád poslal poděkování bytostem, které mě svým (Bohem), (Světlem), (Záměrem) a (Myšlenkou), inspirovaly k napsání této poznámky.

Don Miguel Ruiz,
Carl Johan Calleman,
Alex Collier,
Jaroslav Dušek,
George Kavassilas
Igor Chaun,
Antonín Baudiš
Luisa Muratori
Vincenz Priessnitz
Nikolaj Levašov

Dodatek

Don Miguel Ruiz - Kouřové zrcadlo

Před třemi tisíci lety žil v jednom městě obklopeném horami člověk jako vy a já. Studoval, aby se stal šamanem, naučil se poznání svých předků, ale úplně se vším, co se učil, nesouhlasil. V srdci cítil, že musí existovat ještě něco jiného. Jedné noci, když spal v jeskyni, se mu zdálo, že vidí své spící tělo. Za úplňku vyšel z jeskyně ven. Obloha byla jasná, a tak viděl miliony hvězd. Pak se stalo v jeho nitru něco, co mu navždy změnilo život. Díval se na své ruce, cítil své tělo a najednou zaslechl vlastní hlas, jak říká: „Jsem stvořen ze světla, jsem stvořen z hvězd.“ Znovu pohlédl na oblohu a uvědomil si, že hvězdy světlo nevydávají, ale že jsou z něj samy stvořeny. „vše vzniká ze světla,“ řekl, „a zbylý prostor není“ prázdný.“ A věděl, že vše, co existuje, je jedinou živou bytostí, a že světlo je poslem života, protože je živé a obsahuje veškeré informace. Pak si uvědomil, že i když také on sám je stvořen z hvězd, hvězdami není. „Jsem tím, co je mezi nimi,“ pomyslel si. Nazval proto hvězdy tonálními a světlo mezi hvězdami naguálním. Poznal, že to, co vytvořilo jejich harmonii, je Život nebo Záměr. Bez Života by tonální a naguální neexistovalo. Život je absolutní, nejvyšší silou, Tvůrcem, který vše stvořil. Toto je, co objevil: Vše, co existuje, je manifestací jediné živé bytosti, které říkáme Bůh. Došel k závěru, že lidské vnímání je pouze světlem vnímajícím světlo. Viděl také, že hmota je zrcadlem - vše je zrcadlo, které odráží světlo a vytváří z něj obrazy - a že svět iluze, Sen, je jako kouř, který nám brání vidět, co skutečně jsme. „Skutečné my je čistá láska, čisté světlo,“ řekl. Toto poznání změnilo jeho život. Jakmile jednou poznal, kým skutečně je, pozoroval jiné lidi a ostatní přírodu a byl udiven tím, co viděl. Ve všem viděl sám sebe - v každém člověku, v každém zvířeti, v každém stromu, ve vodě, v dešti, v oblacích, v zemi. A viděl, že Život míchá tonální a naguální různými způsoby a že má miliardy podob. V těchto několika okamžicích pochopil vše. Byl velmi rozrušen a srdce měl naplněné mírem. Nemohl se ani dočkat, aby svému lidu řekl, co objevil. Ale neexistovala slova, jimiž by to mohl vysvětlit. Pokoušel se to sdělit jiným, ale nerozuměli mu. Viděli však, že se změnila, že z jeho očí a hlasu vyzařuje cosi krásného. Povšimli si, že již dlouho o nikom a o ničem nevyslovuje žádné soudy. Už nebyl jako ostatní. Každého dokázal pochopit, ale nikdo nerozuměl jemu. Věřili, že je vtělením Boha, a on se vždy, když to slyšel, usmál a říkal: „Je to pravda. Jsem Bůh. Ale Bohem jste i vy. Jsme stejní, vy a já. Jsme obrazy světla. Jsme Bohem.“ Ale lidé mu stále nerozuměli. Objevil, že je zrcadlem ostatních lidí, zrcadlem, ve kterém mohl spatřit sama sebe. „Každý je zrcadlem,“ řekl. Viděl sama sebe v každém, ale nikdo neviděl jako sama sebe jeho. Poznal, že každý sní, ale bez vědomí, bez poznání toho, čím skutečně je. Nedokázali ho vidět jako sebe samé, protože mezi zrcadly byla zeď mlhy nebo kouře. A tato zeď byla vytvořena z výkladů obrazů světla - ze Snu lidí. Pak poznal, že by mohl brzy zapomenout vše, čemu se naučil. Chtěl si zapamatovat všechna vidění, která měl, a rozhodl se proto, že si bude říkat Kouřové zrcadlo, aby vždy věděl, že hmota je zrcadlem a kouř ve volném prostoru je tím, co nám brání, abychom poznali, co jsme. Řekl:

„Jsem Kouřové zrcadlo, protože se dívám na sebe ve vás všech, ale nepoznáváme se navzájem kvůli kouři mezi námi. Onen kouř je Sen a zrcadlem jsi ty, když sníš.“

myslenka_001_web.jpg

Myšlenka - Nekonečný zrod Vesmíru a veškerého života. Pokud „Myšlenka“ proběhne celým cyklem (okruhem) a navrátí se zpět k prvopočátku tj. (Myšlenka), tak další kolo, už pokračuje součtem tj.(Zkušeností, věděním a poznáním) z předešlého kola a postupně tak vytváří spirálové struktury. Příklad: 0, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21, 34, 55, 89, 144, 233, 377, 610, 987 atd.

 myslenka_002_web.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

S přáním příjemného dne vás zdraví Jan Bergmann.


Transformační proces - Červené a Modré tečky našich životů


 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Také Jan je Bohem

(Jaroslava Švajcrová, 29. 1. 2015 1:48)

Většina lidí s rozšířeným vědomím to zatím nepřiznává. Přesto je lze snadno rozeznat od ostatních lidí. Jejich slova ani činy totiž nebolí.