Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tajemství vody a Slunečních paprsků

22. 1. 2015

jan_bergmann_kanal_22_clanky.jpgKdyž je noc a okolo mne se rozprostírá černočerná tma, tak často uvažuji o tom, v jakém „světě“ se pohybují lidské bytosti, které nemohou používat dar vidění. V hlavě mi běhá tisíce otázek i odpovědí. Co se musí asi odehrávat v člověku, který je celý život postaven do role nevidomého a jednoho krásného dne se probudí, otevře své oči a zjistí, že svět, který mohl doposud vnímat jen z pozice hmatu, se mu pozvolna začíná otevírat? Jaký to asi musí být pocit, když poprvé spatří východ Slunce, pohled na modrou oblohu nebo letícího ptáka? Energie, která se v tu chvíli dostává do jeho očí, těla a mysli, navždy poznamená tento okamžik. Člověk se v té chvílí v podstatě „znovuzrodí“. Když se nacházím ve tmě, často si vzpomínám na své dětství. Jako malý kluk jsem se před spaním díval na strop ve svém pokoji a pozoroval světelné pohybující se tvary, které se za pomocí světlometů z projíždějících aut, promítaly na plátno zvané „dětský svět“. Vždy jsem měl jedno velké přání, a to dotknout se těchto kuželovitých tvarů, sevřít je do své dlaně. Často jsem se marně pokoušel doskočit až ke stropu. Nikdy se mi to nepodařilo. To „světlo“, mi uniká až dodnes. Častokrát ho mám skoro na dosah. Většinou těsně před tím než usnu, se někdy pohybuji v prostoru, kde se toto světlo nachází. Velice silně vnímám jeho intenzitu. Je mi s ním dobře. Velmi dobře.

 
Pokud je jasno a na nebi září hvězdy, tak mne někdy popadne neskonalá touha jít vstříc této noci. Seberu se a odjedu za město. Znám pár míst, kde mohu v klidu a nerušeně pozorovat okolní svět. Dívám se na milióny zářících bodů a uvědomuji si, že na každém bodě, se skrývá život. Život, kterého jsem také součástí. Vnímám tuto posvátnou atmosféru celým svým tělem i duší. Pokaždé, je to můj bod „znovuzrození“. Rozhlížím se okolo sebe a zjišťuji, že ač nic nevytvářím, tak jsem plnohodnotnou součástí tohoto nekonečného prostoru. Je zajímavé, že při tomto momentu začínám automaticky dýchat, podle předem daného scénáře. Nádech a výdech. Pomalu a pravidelně. Cítím, jak energie, která mne obklopuje, pomalu „vchází“ do mého těla a pak ho lehce opouští. V té chvíli si uvědomuji, že jsem jen lidským filtrem. Moje „hodnota“, jako hodnota lidské bytosti, se v tomto okamžiku rovná hodnotě veškerých hvězd a života, který se na nich odehrává. Jsem s ním ve spojení. V magnetickém spojení. To pouto, je obrovsky silné a nedá se mu za žádných okolností odolat.
 
Když mám volnou chvíli, tak se v letních měsících zastavuji nedaleko města Písku, kde se nachází vodní splav. Zuji si své boty, vyhrnu si krátké kalhoty až nad kolena a pomalu vstupuji do vody. Netuším proč, ale při tomto rituálu si vždy vzpomenu na knihu Miloše Kočky, která popisuje život génia a léčitele, Vincence Priessnitze. Má chodidla se jemně dotýkají vodního dna a já pomalými kroky postupuji do větší hloubky. Ledová voda bičuje má lýtka a snaží se mne srazit na kolena. Na malou chvíli se zastavím a pokouším se udržet rovnováhu. Otáčím se a stojím teď přímo proti proudu. Hladina je sice neklidná, ale proud je řízen zákonem posvátné energie. Odrážející se paprsky Slunce vytvářejí drobounké záblesky, které se jen mihnou, a už se ztrácejí v přívalu dalších vln. Miluji tento okamžik. Skláním se a ponořím své ruce do vodního přívalu. Nabírám vodu do svých dlaní a vyhazuji jí nad sebe. Nemohu si pomoci, ale musím přitom někdy vykřiknout. Jsem jako dítě, jako malé dítě. Cítím tak neskonalou radost, až se mi do očí derou slzy. Chtěl bych tento okamžik vtisknout do paměti okolní přírody. Zaznamenat ho, tak aby každý, kdo se bude vyskytovat na tomto místě, mohl okusit podobný zážitek. Uložit ho do paměti této krásné a malebné země, která nám dává, vše co potřebujeme a nic za to nežádá. Mým snem je, aby se tento okamžik přesunul, jako mávnutím kouzelného proutku, do myslí všech lidských bytostí, které nemají možnost „spatřit“ tento svět pomocí svých očí. Nemohou se dostat do těchto míst a spatřit tu neskonalou krásu a zažít ten pocit absolutní čistoty, kdy energie vody vibruje celým jejich tělem a promlouvá k nim řečí pradávných časů a pokouší se jim sdělit svá tajemství a své zkušenosti.
 
sunset-600095_640.jpgV podvečer, když se již Slunce schovává za obzor, se pomalu vracím do svého města a přemýšlím o tom, co jsem právě prožil. Netuším, co se bude odehrávat v mém životě zítra nebo pozítří. Vlastně je to úplně jedno. Existuje celá řada dnů, měsíců a roků, kdy se snažíme něco plánovat, měnit, reorganizovat, nebo rušit. Dovolím si zde ale jen podotknout, že to „nejdůležitější“, to, co nás může udělat šťastnými a spokojenými, je okolo nás neustále. Ať se budeme pohybovat po povrchu planety Země, či budeme putovat po nekonečném vesmírném prostoru. My, jsme tím Světlem a Světlo, je v každém z nás.

Přátelé, příjemný den vám všem a s pozdravem Jan B.  


Transformační proces -
Jaroslav Dušek - Kupředu do minulosti


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář