T. Tichoplavová & V. Tichoplavov - Neomezené možnosti člověka
Myšlenky Jedním z nejsilnějších typů energie, který řídí vědomí, je myšlenka. Sovětským vědcům se ji dokonce podařilo vyfotografovat, navíc badatelé vypracovali aparaturu, která zachycuje nejen myšlenku, ale dokonce i její nejjemnější nuance. Intelekt představuje myslící přístroj, jenž bez ohledu na přání jednotlivce stále vyzařuje tvůrčí nebo ničivou energii představ, která vyplňuje prostor. Náš rozum představuje v užším slova smyslu továrnu na dobro i zlo a nemůže být nečinný. Pokud rozum vědomě nezatěžujeme nezbytnou prací, bude přemýšlet o čemkoliv, to znamená, že začne „lovit" z podvědomí první informaci, na niž narazí, přičemž se nebude starat o její účelnost nebo kvalitu, ale o různorodost a kvantitu, protože základní potřebou rozumu je cítit se živým, vzrušovat se, vibrovat a odpovídat na všechny projevy světa, které jsou registrovány skrze smyslové orgány. Z tohoto důvodu je naše mysl nestálá, vrtošivá, roztěkaná, nerada se zabývá jedinou věcí a nerada zůstává na stejném „místě". Někdy dokonce sama sebe ztotožňuje s člověkem. Většina lidí nedokáže svoje myšlenky koncentrovat. „Mysl moderního člověka se změnila v bezvýznamnou mozkovou kontrakci. Náš zrak není schopen zaznamenat jakékoliv výsledky rozumové činnosti, což znamená, že žádné neexistují." „Obyčejná myšlenka, řeknete si. Už jste se ale někdy doopravdy zamysleli nad tím, co to vlastně myšlenka je a kde vzniká? Přemýšlíme temenem, očima nebo třeba ušima? Nikoliv, taková tvrzení mají k pravdě daleko, vaše mysl je tam, kam soustředíte svoji pozornost. Můžete tudíž přemýšlet libovolným místem, na něž se koncentrujete. Zkuste si představit, že například trpíte bolestí zubů a potřebujete zajít k lékaři, jste ovšem přesvědčení, že vám to způsobí bolesti, a tak si představíte, jak se doktorova vrtačka ,zakousne' do vašeho chrupu... Zub začne bolet ještě silněji v závislosti na míře vaší pozornosti. Vlastně veškerou svoji energii v podstatě koncentrujete na to, abyste bolest v zubu zesílili. Jak to je ale v situaci, kdy se naše myšlenky kdesi líně toulají, kde se pak v takovém případě nachází mysl? Cítíte ji v hlavě? Je tam? Myšlenka je všude, kam ji soustředíme, je v nás samých, dokud o sobě přemýšlíme. Myšlenka se objeví všude, kde se nám zachce, bude všude tam, kam ji nasměrujeme. " Člen Ruské akademie přírodních věd Gennadij Ivanovic Šipov uvádí: „Myšlenky představují útvar pole s vlastní organizací, jsou to shluky v torzním poli, které se samy udržují. My je pak vnímáme jako obrazy a ideje.'' Torzní pole procházejí libovolným přirozeným prostředím, aniž by docházelo k energetickým ztrátám. Proto může být myšlenka snadno předávána od jednoho člověka ke druhému, podobně jako například radiové vlny, které putují od jedné stanice ke druhé. Za nejpřekvapivější vlastnost myšlenky můžeme označit obrovskou tvůrčí a destruktivní sílu, kterou disponuje. Nikomu se nepodařilo postavit dům, aniž by si nejprve nepromyslel jeho plán. Žádné letadlo nikdy nesvrhlo bombu, aniž by ji předtím vymysleli odborníci v laboratoři. Jakýkoliv materiální objekt může být zničen bombou, zemětřesením, ohněm nebo tlením, ovšem jeho představa, myšlenkový obraz, zůstává dál. Bude existovat až do chvíle, dokud bude naživu její „architekt". Právě díky představě je možné postavit nespočet domů, které budou navlas stejné. Dokonce i po architektově smrti může být jeho myšlenka znovu zrealizována těmi, kteří dokážou číst záznamy v paměti přírody. Myšlenky lze rozdělit na drobné, průměrné a silné. Malé myšlenky disponují poměrně nízkým energetickým potenciálem, nacházejí se okolo člověka samého a ovlivňují jeho myšlení. Nejedná se o nějaké specifické typy, ale spíše o nálady, nikoliv o činy; označujeme je jako prostorový sliz. Tato kniha zkoumá nejsilnější egregory, které získávají svoji energii pouze od lidí, patřících do určitého společenství. Vznikají totiž z lokalizované „lidské látky", ideje, myšlenkového obrazu, myšlenkové normy a tak dále, čili z průměrné a silné myšlenky. Je třeba podotknout, že vědci už o skupinových Gregorech moc dobře vědí a vytvořili četné metody, jak využít jejich energii (například metoda zrychlené výuky cizích jazyků, metoda „one brain" a tak dále). Kvalitu a charakter účinku egregoru určuje jakost a typ myšlenek, které vstoupily do spojenectví, přičemž vibrační frekvence uvedené energie bude průměrná. Proto se vyšší myšlenky přibližují k průměrným, zatímco nízké myšlenky dosahují stejné úrovně. Energie egregorů může člověka povznášet nebo mu naopak může škodit. Pokud lidské shluky, ať už je to rodina, tvůrčí kolektiv, nebo stát, obklopují silné myšlenky, pokud v nich převažuje snaha o tvůrčí přístup, směřování k blahu lidstva či radost z usilovné práce, potom bude egregor napomáhat zrychlení procesu a růstu úrovně pocitů i emocí, jinými slovy dosáhne zvýšení vibrační úrovně. Jestliže však převládá podrážděnost, zloba, zuřivost, hněv, nespokojenost s postavením, výchovou a podobně, jestliže převažuje snaha o čistě hmotné statky, potom bude egregor působit proti pokroku, bude brzdit zlepšení života a v podstatě snižovat vibrační úroveň skupiny. Jedinec, který se ocitne pod vlivem egregoru, jedná mnohdy nejen proti své vlastní vůli, ale také na úkor sebe sama. Jako příklad můžeme uvést egregor davu, který se formuje v okamžiku jeho vzniku, odpovídá jeho cíli a trvá krátký časový úsek, dokud mají lidé snahu o sjednocení. Kvalita daného egregoru odpovídá průměrné úrovni myšlenek, které do tohoto lidského útvaru vstupují. Existuje celá řada metod a technik, jak vytvořit myšlenkové obrazy. Může se jednat o dlouhodobou mentální činnost, při níž se koncentrujeme na silnou a jasnou myšlenku, plánované úsilí k vytvoření čehosi a tak dále. „Člověk často vytváří tolik myšlenkových obrazů, že když přejde do jemnohmotného světa, tyto obrazy ho obklopí, a jako plevel mu brání v přechodu do vyšších sfér." Profesoru A. F. Ochatrinovi se podařilo sestavit přístroj na pozorování myšlenek. „Jakmile někdo v místnosti jen pomyslí na nějakého konkrétního člověka, vzniká fantom, na nějž tento přístroj ihned reaguje. Pokaždé bezchybně potvrdí existenci dané představy, a to přesně v místě, kde - jako produkt myšlení - vznikla," říká Ochatrin. Fantom napodobuje obraz určitého člověka a dokáže se sám od sebe přemisťovat – právě tento pohyb pak mohou přístroje zaznamenat. Experimenty přesvědčily vědce, že myšlenkové obrazy skutečně existují. Jenom připomínáme, že představují jakési energetické shluky na úrovni pole, které jsou způsobeny silnými myšlenkami nebo emocionálními výlevy. „Požádali jsme jednu senzibilku, aby vytvořila určité pole nasycené informacemi. Její činnost jsme zaznamenali s pomocí fotoelektroniky," popisuje Ochatrin. „Na fotografii bylo zřetelně vidět, jak se z aury, která ji obklopovala, odděluje něco jako obláček a začíná se samostatně pohybovat. Podobné myšlenkové obrazy na snímku vypadaly jako prostupující se sféry nebo ,preclíky'. Pokud jsou nasycené určitými náladami a pocity, mohou proniknout do lidí a ovlivňovat je." J. Mishlove o této problematice píše: „Každá myšlenka stojí na počátku určitého souhrnu sladěných vibrací v mentálním těle. Díky jejímu impulzu se z mentálního těla odděluje jeho vibrující část. Její obrysy jsou podmíněny typem vibrací, z nichž vznikla. Probíhá to podobně, jako když vidíte obrazce z písku, které se pod vlivem libovolných hudebních tónů chvějí a z okolní atmosféry shromažďují hmotu, která se jim ve své jemnosti podobá. Díky tomu vzniká čistý a jednoduchý myšlenkový obraz, poměrně aktivní živá bytost, která je oduševnělá díky zmiňované ideji. Je-li zhotovena z nejjemnějších druhů hmoty, pak disponuje velkou energií a silou. Pokud ji směruje silná a pevná vůle, stane se z ní mocný nástroj..." Mishlove dále připomíná, že každá myšlenka vyvolává dva následky: vyzařované vibrace a pohyblivou formu. Pokud je lidské myšlení nebo cítění bezprostředně spojeno s nějakou další osobou, potom se výsledný myšlenkový obraz pohybuje směrem k tomuto jedinci a nabaluje se na jeho mentální tělo. Pokud člověk upřednostňuje jen sám sebe nebo jeho myšlenky dlí ve vlastních pocitech, pak takový myšlenkový obraz „slídí" kolem svého tvůrce a je neustále připraven na něho zapůsobit v okamžiku, kdy se dostane do pasivního stavu. Jestliže se daný obraz nezaměří na určitou osobnost, jednoduše volně plyne prostředím, přičemž stále vydává vibrace shodné s těmi, které původně vyslal jeho tvůrce. Nepřijde-li do kontaktu s nějakým mentálním tělem nebo s egregorem, potom vyčerpá svoji zásobu energie a rozpadne se na části. V opačném případě, tedy když nalezne příbuznou vibraci v nějakém mentálním těle nebo pocítí „spřízněný" egregor, ji pohltí mentální tělo jiné osoby nebo splyne s daným egregorem. Ukazuje se, že myšlenky i myšlenkové obrazy se dají vyfotografovat i zcela obyčejným fotoaparátem, ovšem musí jej držet v rukou senzibil. Kupříkladu geofyzik a doktor technických věd L. S. Pricker je psychotronikem, který registruje myšlenky, představy a další bytosti fotoaparátem značky Zenit. Jeho kniha obsahuje velké množství snímků neboli senziografií, jak je on sám nazývá. Myšlenka tedy představuje nejvyšší a nejjemnější typ energie, pro nějž neexistují hranice. Pouhou silou myšlenky se dají ovlivňovat dokonce i technické systémy, jak ostatně uvádí A. Kapkov v poznámce „Silou myšlenky", uveřejněné v týdeníku Argumenty i fakty (č. 15 z roku 1999). „Síla myšlenky je zcela hmotná a její distanční zásah do technických soustav je jednoznačně možný. Metodu myšlenkového působení na výpočetní systémy rozpracoval doktor fyzikálních a matematických věd G. P. Grabovoj (stejný člověk, o němž se zmiňujeme v první kapitole této knihy - pozn. aut.). Podstatu svých experimentů vysvětluje jako přenos ,impulzu vědomí do jiného prostoru, do přesně daného bodu časového pole'. Dokonce byl sestrojen i matematický přístroj, který umožňuje dálkové řízení na neobvykle velkou vzdálenost a který si už ,vypůjčili' i odborníci z americké NASA s příslibem poukázat na ruskou prioritu." V současnosti G. P. Grabovoj uvádí svoji technologii distančního řízení do praxe v technických systémech v mezinárodním středisku prevence katastrof při Ministerstvu pro mimořádné situace Ruské federace a v dalších mezinárodních organizacích pod záštitou OSN. Věhlasné japonské a americké firmy v rámci vysokého stupně utajení rovněž rozpracovávají podobné řídicí systémy výpočetní techniky nové generace, které pracují se „silou vůle". Na závěr uvedeme ještě jeden pozoruhodný příklad: v periodiku Anomalija byla totiž v roce 1996 uveřejněna podivuhodná fotografie. Na snímku byl zachycen výzkumník Tunguzského meteoritu A. V. Zolotov a fantom vynikající senzibilky Niněl Sergejevny Kulaginové. Obrázek zaznamenal její manžel Viktor Vasiljevič Kulagin, jenž při pokusech dokumentoval výsledky experimentů fotoaparátem. Vzpomíná si, že „během přestávky někdo z přítomných požádal Niněl, aby se pokusila vyslat proud vlastní energie, svoji auru, směrem k Zolotovovi, který se ji při tom pokusí natočit. Ptáte se, co z toho vzniklo? Za zády Zolotova se objevil fantom senzibilky, jehož k němu vědomě poslala. Snímek jednoznačně prokázal, že lidský jedinec dokáže svého fantoma řídit vlastní vůlí a nasměrovat jej na určené místo". Z výše uvedeného v podstatě vyplývá, že myšlenka je hmotná. Posíláme své myšlenky do jiných dimenzí a ony se tam beze změny objeví v podobě energetického pole, které na sebe vzalo podobu člověka, jehož v myšlenkách vidíme před sebou. Pokud myslíme na lidi pouze ve zlém, vytváříme si kolem sebe opravdové peklo. Věhlasný americký vědec, profesor Compton, napsal: „Je možné, že lidská myšlenka je tou nejdůležitější záležitostí na světě"
Starořecký filozof Platon kdysi tvrdil, že Země se podobá koženému míči, který je sešitý ze dvanácti rovnostranných pětiúhelníků a z dvaceti rovnoramenných trojúhelníků. Jejich spojnice (švy) představují energetická centra neboli čakry Země (analogicky s čakrami u člověka). Když moskevští odborníci na biolokaci zkoumali zeměkouli, objevili právě takový systém čaker, přičemž vyšlo najevo, že část z nich kosmickou energii přijímá (světlé čakry) a zbytek vyzařuje zemskou energii (tmavé čakry). Na západní polokouli napočítali sedm světlých čaker, naopak na východní polokouli jich nalezli čtyřikrát víc. Také tmavých čaker bylo na východě dvakrát více než na západní polokouli. Všechny vyspělé civilizace se rozvíjely právě v oblasti uvedených energetických zlomů. Centrální energetická osa protíná severní, respektive jižní pól. Severním přichází energie z vesmíru a prostřednictvím jižního odchází nepotřebná a zpracovaná energie Země. Osoba, na níž byl pokus proveden, spatřila, jak do oblasti severního pólu směřuje mohutný světelný vír namodralé barvy. Rozsah „tornáda" se neustále mění, vír zabírá prostor od pólu až k osmdesátému stupni severní šířky. Na opačném pólu je situace odlišná. Nachází se tam objekt, který připomíná červenou žárovku, z níž vychází matně bílý nebo nahnědlý proud, jenž se podobá obrácené skleničce s ohnutými okraji, které směřují dovnitř. Tato globální energetická síť funguje nepřetržitě, a podporuje tak kosmické a zemské pole. Energetický systém Země však do sebe ještě zahrnuje také složité propletence drobných energetických sítí. Nejznámější jsou Hartmannova mřížová síť, která vede rovnoběžně s poledníky, a rovněž Curryova síť s rozměry buněk 2x2,5 m a 5x6 m. Šířka hranice mezi jednotlivými buňkami činí 60 až 80 centimetrů. Jejich důležitou předností je binárnost, lépe řečeno schopnost střídat světlé a tmavé buňky, které přijímají či vydávají energii kosmického i zemského pole. Tyto buňky existují nepřetržitě; hranice mezi nimi se ale v závislosti na denní době a různých vlivech vesmíru rychle mění. Výsledkem je rozšíření nebo naopak semknutí jednotlivých polí sítě – takovéto jevy nazýváme dýchání Země. Pro uvedený proces je charakteristická hloubka a rytmičnost, obdobně jako u živých tvorů. Několikaletá pozorování pokusných osob prokázala, že frekvence vdechů a výdechů závisí na denní době, ročním období a zeměpisné šířce. V mírném pásmu se v létě pohybuje mezi třiceti a čtyřiceti minutami, na rovníku pak v průběhu celého roku činí velmi sporadických 130 minut. V noci dýchání prakticky ustane a hranice buněk zůstanou beze změn. Poprvé se Země zhluboka a dlouze nadechne s prvními paprsky slunce, doslova „hltá" světlou kosmickou energii, což se projevuje rozšířením hranic světlých buněk a semknutím tmavých. Poté dojde ke stejně mohutnému výdechu, plocha tmavých polí se zvětší na úkor světlých a následuje normalizace rytmického dýchání až do soumraku, přičemž všichni pozemšťané čerpají blahodárnou kosmickou a sluneční energii. Jak už bylo řečeno, v noci její příliv ustane a vše „usne" až do dalšího rána. Sezonní výkyvy charakterizuje slabší prvotní nádech a slabší proud přijímané energie na podzim a v zimě v mírném pásu, na rovníku se na základě pokusů ve Vietnamu odchylky během roku neobjevují, proud kosmické energie je tedy konstantní. Sám tento fakt je hoden pozornosti, vědci však během výzkumů objevili i další závažné skutečnosti. Ukázalo se, že dýchání Země reaguje také na události, které se odehrávají v okolním kosmickém prostoru. V souvislosti s přeletem Halleyovy komety nad naší hvězdnou oblohou v březnu 1997 se například zvýšila frekvence dýchání z obvyklých třiceti až čtyřiceti minut na dobu okolo jedné minuty. Země se „zadýchala" jako uřícená kobyla. Uvedený stav trval až do února následujícího roku. Změny však pocítila nejen naše planeta, ale i lidé: došlo k náhlému zhoršení chronických onemocnění, prudce narostl počet výjezdů sanitek rychlé záchranné pomoci a mnoho dalšího. Udivující jsou rovněž výsledky měření zemského dýchání, které vědci prováděli během vesmírného experimentu v Moskevské oblasti. K určení proudění vzduchu ve vyšších vrstvách atmosféry vypouštěla družice periodicky do prostoru mraky barevného plynu. Pokusné osoby současně měřily intenzitu zemského dýchání. Na každý oblak umělého plynu země reagovala odchýlením z rytmu, jakýmsi „kýchnutím". Země je živoucí organizmus. K tomuto závěru dospěli badatelé v roce 1991, když ukončili dlouholetý cyklus unikátních geometrických měření. Doktor geologie a mineralogie I. N. Janickij píše: „Země, nositelka našeho bytí, je živou bytostí, která je prosycena energií. Ve vesmírné hierarchii zaujímá mnohem vyšší místo než člověk." Ke stejným závěrům dospěli výzkumníci na základě pokusů, které se uskutečnily 11. srpna 1999, v den památného zatmění Slunce. O tomto úkazu se ve svých proroctvích zmiňoval už Nostradamus. „Rok 1999, sedmý měsíc. Z nebe sestoupí velký vládce hrůz. K čemu vlastně tento den došlo, a stalo se vůbec něco? Zdá se, že nikdo z nás nezaregistroval jakoukoliv změnu, i když se skoro všichni v hloubi duše obávali „konce světa". Země je obklopena magnetosférou, která vše živé chrání před ionizujícím kosmickým zářením. Vědci neustále monitorují její stav, právě 11. srpna 1999 však byli obzvláště pozorní. Na základě vyhodnocení výsledků dospěli badatelé k následujícím poznatkům: „V okamžiku, kdy měsíc překryl sluneční kotouč, prožila Země silný šok a hodnoty jejího geomagnetického pole se radikálně změnily. Naše planeta vypustila naráz všechnu nahromaděnou energii, načež její potenciál začal prudce klesat, a v jednom okamžiku byl dokonce roven nule. Následně se země postupně vzpamatovávala ze stavu klinické smrti, znovu začalo pracovat elektromagnetické „srdce", ale mělo zcela odlišné parametry. Vektor pole totiž změnil svůj směr, naše planeta se znovu zrodila v jiné kvalitě." To, že se změnil směr vektoru magnetického pole, nenávratně způsobilo globální změny životních podmínek na Zemi. Jak je možné, že jsme v tento zlomový okamžik nic necítili? Jako odpověď na otázku nás nenapadá nic lepšího než následující anekdota. „Probíhá soutěžní klání popravčích mistrů. Účastník, který byl na řadě, vzal šavli, topor a další věci a začal s nimi virtuózně šermovat okolo oběti, jež byla přivázána ke sloupu. Točil a mával s nástroji, načež je odložil na stůl a začal se klanět publiku i porotě. Udivený odsouzenec se kata zeptá: ,A to mělo být všechno? Vždyť hlava zůstala na místě.' A soutěžící odpověděl: ,Myslíš? Tak s ní zkus pohnout.' Je to zkrátka profesionální práce, možná, že i my bychom měli jenom kývnout hlavou... Jedenáctý srpen nejspíš zůstane výchozím datem, „bodem nula" na nové časové přímce evolučních procesů na Zemi. Začala nová epocha Vodnáře a přechod k šesté lidské rase na naší živé planetě.
|
Knihy a literatura - ukázky
Dr. Joel L. Whitton PhD a Joe Fisher - Život mezi životy
MUDr. Jan Hnízdil - Zaříkávač nemocí
Marlo Morganová - Poselství od protinožců
Jan Kristek - Dějiny po Roswellu
Dr. Steven M. Greer - Utajovaná pravda - Zapovězené poznání
Ivo Wiesner - Děti moudrých draků