Přátelé, jistě si mnoho z Vás v dnešních časech pokládá základní otázku. Co se to okolo nás vlastně odehrává? V jakém to žijeme světe vzájemných protikladů, dezinformací a polopravd? Komu můžeme bezmezně důvěřovat a komu se máme naopak velkým obloukem vyhnout? Představte si, že se nacházíte v prostoru, který není ničím ohraničen. Toto prostředí na vás působí klidným a příjemným dojmem. Necítíte v sobě pocit žádného nebezpečí a ohrožení. V klidu a pokoji se rozhlížíte po okolí a sledujete vzájemné děje a interakce. Poté ve svém zorném poli zaregistrujete pohybující se útvar. Jelikož je značně vzdálen, tak nejste díky tomu schopni rozeznat jeho přesný tvar a konstrukci. V krátkém čase se situace změní, a vy pozorně sledujte nádherně zbarveného motýla. Mává svými křídly, a v odrazu Slunce mohou jeho pohyby připomínat nespoutaný a živelný tanec. Za krátký okamžik se jeho pohyby zpomalují, a motýl jemně usedá na vaši ruku. Jste v tuto chvíli společně svázáni Vesmírnou energií. Pozorně sledujte jeden druhého. Cítíte, že toto setkání může mít pro každého z vás jiný význam a jiné souvislosti. Jedno je však v tuto chvíli zcela jasné. Vaše životní cesty se na krátký okamžiky spojily. Tento Galaktický příběh se neodehrává „náhodou“. Je řízen „vyšším smyslem“, který si v dané chvíli nemusíte plně uvědomit. Za jeho doprovodu, mohou začít plně fungovat vzájemné synchronicity. Životní situace se jako mávnutím kouzelného proutku začínají měnit. Pokud se pokusíme tento „životní proud“ zachytit a uvědomit si jeho vzájemné souvislosti, tak se může stát, že naše nastávající životní cesty budou víc čitelné a smysluplné. Stanou se vícerozměrnými. Budeme schopni se lépe „naladit“ na vyšší harmonický kmitočet, který nám bude dodávat dostatek životní energie a vitality.

Častokrát se ve chvílích svého volna vracím ke knize Miloše Kočky, která nese název: Prameny živé vody. Kniha poutavě líčí životní osudy a objevy geniálního léčitele Vincenze Priessnitze, zakladatele novodobé vodoléčby a prvního vodoléčebného ústavu na světě. Taktéž se znovu a se zájmem snažím pochopit vynálezy, které na světlo světa přinesl Viktor Schauberger. Těmto pánům se díky životním synchronicitám podařil husarský kousek.  Zaposlouchali se totiž pozorně do hlasu přírody. Toulali se krajinou a sledovali tento famózní nekonečný příběh. Podařilo se jim však ještě něco mnohem důležitějšího, co v konečném výsledku předčí všechny jejich vynálezy. Uvědomili si, že pomocí vzájemné souhry a spolupráce, lze dosáhnout patřičné rovnováhy. Mnoho z Vás si však v tuto chvíli možná položí otázku. Vždyť svět, ve kterém žijeme, je jen plný vzájemného soupeření a bojů o přežití. Kam se poděl svět, který nám byl svěřen do opatrování a spoluužívání? Přátelé, tento svět nikam „nezmizel“. Je stále okolo nás. Čeká na okamžik našeho „probuzení“. Vnitřně cítím, že se tento okamžik přibližuje.

Příjemný den Vám všem a s pozdravem Jan B.